Na výročí Pražského povstání, kdy si připomínáme událost, ve které se nezlomený národ vzepnul německé okupaci a společně s blížící se Rudou armádou pomohl osvobodit svou vlast od okupantů, jsem si přečetl v německém deníku vydávaném v České republice, v Lidových novinách, že Lidice odmítly dar sudetských Němců. Jak typické.

Naposledy jsme byly svědky jiné podobné „provokace". Opět šlo o Lidice. Na den výročí vypálení a vyhlazení Lidic předseda sudetoněmeckého landmanšaftu vyzval prezidenta Klause, aby vyhlásil v České republice rok vyhnaných Němců.

Sudetoněmecká kancelář v Praze, mimo jiné organizace, která ve svém programu má protinárodní a protistátní cíle, a její činnost na našem území měla být již dávno postavena mimo zákon Ministerstvem vnitra, jak by se stalo v každé jiné demokratické zemi, se rozhodla darovat opravdu velkorysí dar o celkové částce celých 8 000, - korun českých Lidicím na jistý projekt k 70. výročí připomenutí jejich bestiální likvidace německými okupanty.

Muži byli postříleni na místě, nejstaršímu bylo 84, nejmladšímu 14 let, a to takřka před zraky svých žen a dětí. Ženy byly následně deportované do koncentračního tábora Ravensbrück, většina se jich nevrátila. Děti, vyjma malé skupinky určené na poněmčení, byly odvezeny do vyhlazovacího tábora Chełmno, kdy byly usmrceny plynem. Vesnice byla totálně srovnaná se zemí, a to včetně hřbitova. Jednalo se o zcela normální vyvraždění civilního obyvatelstva a bezprecedentní zločin genocidy. Také byl tento čin při Norimberském tribunálu důkazním usvědčujícím materiálem ze zločinu genocidy na Českém národě. Další informace o nacistické perzekuci v českých zemích lze nalézt například zde: