Ne, nebyly jen Lidice a Ležáky. Nebyl jen Český Malín - Lidice, Volyně. Byla i moravská Ploština. Ploština, jedna z obcí, kterou za spolupráci s partyzány vypálili a vyvraždili nacističtí katani, byla před druhou světovou válkou pasekářskou osadou. Skromná stavení 51 obyvatel byla rozložena po valašských svazích. Nebýt druhé světové války, žili by zde poměrně klidně. Válka však krutě zamíchala s jejich osudy.

Do tragického 19. dubna 1945 žila osada, v rámci možnosti relativně poklidným životem. Pak už byl jen pláč a nářek. Plameny pohltily domy a výstřely zmařily životy.

V neděli 17. dubna se na místě vypálené Ploštiny konala letošní pietní vzpomínka. Věnce a květinové dary k pomníku 24 zastřelených pasekářů položili také zástupci našeho parlamentu a vlády. Nechyběl ani věnec od Českého Svazu Bojovníků za Svobodu. Ten k památníku položil jeho místopředseda Jaroslav Vodička, který je i členem předsednictva celostátního výboru v našem Sdružení.

Nezaznamenal jsem, že by se naše sdělovací prostředky touto masovou vraždou v den jejího výročí vůbec zabývaly. Těžko by pak mohly psát o nevinných ubohých Němcích.