Odjakživa mám problém s filmovými verzemi svých oblíbených knih. Nikdy si dotyčný film nenechám ujít, ale taky jsem ještě nikdy nezažila, že by mě tak úplně uspokojilo, co se na plátně děje. O tom, jak to dopadlo s nyní tak populárním Stmíváním, jsem se tu koneckonců rozepsala celkem nedávno. S pohádkami a knihami typu fantasy je problém ještě větší, protože tam, kde moje imaginace pracuje na plné obrátky, může ta režisérova pracovat úplně jinak...ne vždycky je to špatně, ale faktem je, že od dob Společenstva prstenu jsme se žádné opravdu dobré a výpravné fantastické pohádky nedočkali. Ani Peter Jackson neudržel tempo a v Návratu krále se mu do klasického díla anglické literatury připletlo trochu hollywoodského kýče, ale i tak se u mě zfilmovaný Pán prstenů drží na pomyslné špici žebříčku. S filmovým Harrym Potterem to na rozdíl od toho knižního šlo z kopce a vzhledem k tomu, že poslední díl právě dokončuje stejný režisér, který zpackal už dva předchozí, žádný happy end se tu nejspíš konat nebude. Zlatý kompas jiného geniálního angličana Philipa Pullmana balancoval na plátně na hranici průšvihu (možná to může mít něco společného s tím, že ho odrovnal stejný režisér jako Stmívání, zřejmě jsou v Hollywoodu nepoučitelní). Takže by vlastně bylo na místě se o osud takového klenotu jako je Carrollova Alenka v říši divů tuze strachovat a obávat.

Na druhou stranu už od dob Střihorukého Edwarda všichni víme, že Tim Burton dokáže vymýšlet a natáčet báječně podivné příběhy na hranici komerční kýčařiny a uměleckého vizionářství. Když si potom někdo takový vybere ke zfilmování právě tuhle slavnou klasickou pohádku, máme zákonitě pocit, že to nemůže dopadnout jinak než skvěle, protože kdo jiný má na to, aby převedl na plátno Alenku v říši divů když ne Burton? Hned na začátku je však třeba říci, že tentokráte se očekávání nenaplňuje –film má sice všechny charakteristické burtonovské ingredience včetně ikonického Johnyho Deppa a dokonce i Burtonova dvorního skladatele Dannyho Elfmana, ale předpokládaný bombastický výsledek se přesto nedostavil.

Kde se stala chyba? Prvním zádrhelem může být už samotný scénář – zápletkou filmu totiž není tak docela ona generacemi dětí milovaná knížka, nýbrž příběh, který z ní vychází a volně na ní navazuje. Z Alenky je devatenáctiletá slečna na vdávaní a do podzemní říše za králičí norou se vrací na útěku před nucenými zásnubami a z nějakého důvodu si na svou první návštěvu nepamatuje. Setkáváme se zde sice se všemi známými postavami z původního příběhu, ale příběh sám se tak trochu posunul do jiné roviny a stala se z něj sice krásně výpravná, ale docela krotká rodinná story přesně na míru studiu Disney, z níž se všechny Carrollovy krásné absurditky vypařily jako kocour Šklíba Alence před očima. Ziskuchtiví producenti na nás jako čertíci z krabičky vyskakují během filmu neustále, nejen při hrdinském konci a povinném morálním ponaučení na závěr. Tak například ona hudba Dannyho Elfmana, která bývá plnohodnotným doprovodem Burtonových fantasmagorických obrázků, se tady smrskla jen na ty povinné smyčce, občas burájecí, občas melancholické, vždy v té správné chvíli. A to je obrovská škoda.

A všemocní Disneyovští nakonec vyhráli i nad tím, co mělo být největším lákadlem a to je výtvarná stránka filmu. Jak už jsem psala, o Burtonově vizionářství málokdo pochybuje a proto je s podivem, jak krotce nakonec Alenka v tomhle směru působí – ano, je krásná, je výpravná, je dechberoucí, nebudete se pravděpodobně nudit ani chviličku, ale kam se poděla originalita? Možná jsme prostě od starého dobrého Tima čekali příliš – je fakt, že kdyby tohle natočil Chris Columbus nebo někdo jemu podobný, nešetří recenze nadšením. Ale Burton? Nezbývá než zamáčknout slzu a doufat, že příště zas fantazie nad producentským záměrem zvítězí.