Inkové byli prapůvodní obyvatelé Jižní Ameriky. Díky své vzdělanosti vytvořili rozsáhlou říši, která zasahovala na území dnešních šesti států (Peru, Bolívie, Argentina, Kolumbie, Chile, Ekvádor) a pnula se po vrcholcích mohutných And v délce 3 680km. Na počátku 16. století bylo Inků přes 12 milionů.

Incká civilizace se datuje do 10-11. století našeho letopočtu. V počátcích vzniku se říše skládala pouze z města Cuzco, které se později stalo politickým a náboženským centrem. Dělilo se na dvě části - Dolní Cuzco a Horní Cuzco. V době největšího rozkvětu obývalo Cuzco 200 000 obyvatel.

Zakladatel městského státu byl, jak říká legenda, Manco Capac a jeho sestra Mama Ocllo, které seslal na zem jejich otec bůh Slunce. Ti se vynořili z vod jezera Titicaca a vedeni zlatou holí hledali místo, kde založili město Cuzco. Sourozenci naučili obyvatele města uctívat bohy a společně postavili v Horním Cuzcu první chrám Slunce, což byl centrální bod inckého náboženství.

Manco Capac a dalších osm vládnoucích Inků vládli pouze nad tímto městem a přilehlým okolím. Obsazování okolních údolí se však nelíbilo sousední říši Chanků. Začali tak budovat proti Inkům armádu s cílem toto malé království zničit. Inků bylo málo a navíc byli politicky rozdělení, jejich tehdejší vládce Virococha Inca před blížícím se bojem uprchl z města a vzdal se tak svého království. Symbolickou korunu převzal jeho syn, který s okolními kmeny uzavřel spojenectví, sestavil armádu a vydal se tak čelit Chankům. Incké vítězství bylo překvapující.