Procházím Branou uzdravenía všechno se měnístíny, co tělo mé trápily, už navždy sílu svou pozbyly.Těla má vnitřní a zářícínašla svou podobu v stálicia kdo je Ducha znalýví, že chrám je dokonalý…

Otoč se čelem a projdi hrdě bránou poznáníJsi tu znova, tak jako stokrát předtím, nic ti nebránímockrát jsi tuhle štreku šlapal, sám a bez jménas rozdílem, že strach a úzkost, byla tvoje doménaKolik bran jsi v žití míjel s někým, přesto uvnitř sámjen had strachu v nitru tvém se svíjelač na břehu tě čekal prám.Tolikrát ti světlo nabídlo své dlaněanděl lásky růže sázel na něty v nitru svém zas se strachem ses rval, tak už pochop, že tu cestu dávno znášzbav se strachu andělijen vzpomeň si, ten chrám byl domov nášotevři tu bránu lásky…jsem s tebou, příteli…