V průběhu posledních let se v České republice objemy problematických pohledávek, které vyžadují specifický přístup z hlediska svého řešení, pohybují řádově na úrovni ročních příjmů státního rozpočtu a dosahují několika stovek miliard korun. Jen v samotné České konsolidační agentuře, která se zabývala sanací bankovního sektoru, bylo konsolidováno 600 miliard korun aktiv a špatných úvěrů. V současné době bankovní sektor generuje roční objem problematických pohledávek ve výši přibližně 100 miliard korun. Značnou část trhu pohledávek tvoří nezaplacené faktury, které ročně převyšují 160 miliard korun. Pohledávky o objemech stovek miliard korun jsou dokonce i ve státním sektoru. Například jen na nezaplaceném sociálním pojištění dluží firmy a živnostníci státu 55 miliard korun.

Trh správy a obchodu s pohledávkami je významnou součástí ekonomiky i finančního světa a má značný vliv na jejich stav. Špatná platební morálka, růst druhotné platební neschopnosti a masový vznik nevymahatelných pohledávek nejen zhoršují podnikatelské klima, ale zároveň destabilizují celé sektory ekonomiky a vedou subjekty k bankrotům.

V devadesátých letech minulého století se etapa tzv. "divokého kapitalismu" nejvýrazněji projevila na trhu pohledávek v ČR. S ohledem na to, že trh se teprve začínal rodit a prověřených obchodních vztahů mezi novými dodavateli a odběrateli bylo velmi málo, stalo se masovým jevem v podnikání štědré poskytování zboží s odloženou lhůtou splatnosti. Neexistovalo prověřování odběratelů, monitoring platební morálky, pojištění dodávek ani další instrumenty, které dnes zcela standardně provázejí obchodní činnost. Na vlně celkové podnikatelské naivnosti a nebývalé štědrosti dodavatelů se na trhu objevilo značné množství profesionálních podvodníků a podnikatelů, kteří záměrně neplatili své závazky. Spolu s bankroty, které přirozeně provázejí každé podnikání, to spustilo lavinu neuhrazených pohledávek, které představovaly až stovky miliard korun. Tyto peníze a celkový chaos rychle přitahovaly pozornost nejen podnikatelů, ale i pololegálních a kriminálních živlů k pohledávkám. Začal trend jejich vymáhání a právě v tomto období se ve společnosti zrodilo slovo vymahač, které se i dnes hodně používá jako charakteristika primitivního specialisty na mimosoudní vymáhání pohledávek.

V devadesátých letech panoval v bankovním sektoru chaos. Banky vymáhaly své pohledávky velmi pasivně a orientovaly se především na realizaci zástavních práv. V letech 2002 až 2004 prodala Česká konsolidační agentura několik větších balíků bankovních pohledávek, z nichž každý představoval několik desítek miliard korun. Kupovali je takové velké finanční subjekty, jako např. PPF, EC Group a Goldmen Sachs. Zavedením pořádku a důsledných metod v mimosoudním i soudním vymáhání pohledávek tyto firmy získaly z provedených transakcí pohádkové zisky.