Vždycky jsem si bez problémů popíjel mléko, baštil vajíčka i tropické ovoce jako kiwi nebo ananas. Takže potravinová alergie pro mě byl jen prázdný pojem. Situace se bohužel dramaticky změnila, protože jsem měl včera takový nápad, že ochutnám mango. No, a protože razím heslo „když už, tak pořádně“, se skromností jsem to nepřeháněl a snědl jsem toho celý talíř.

Že něco není v pořádku, jsem pocítil už o hodinu později, ale říkal jsem si „to zaspíš“ a s klidem jsem se uložil ke spánku. O další hodinu později, přesně o půlnoci jsem se vzbudil s pocitem „ježiši mi je blbě“, poseděl jsem čtvrthodinu na WC bez nějakého výsledku a tak jsem znovu zamířil do postele.

Když jsem se probudil ve čtyři hodiny ráno, zjistil jsem, že se nafukuju jako balón, rázem jako bych přibral 10 kilo, nateklá levá ruka o dobrou třetinu větší. Měl jsem pocit, že obsah mého žaludku musí v nejbližších okamžicích provést pokus o uniknutí z mého těla ústy, tudíž jsem se rozhodl, že mu pomůžu, naklonil jsem se nad mísu, soustředil jsem veškeré síly do vyvolání „zvracecího reflexu“. Po pátém neúspěšném pokusu jsem toho nechal.

Spolknul jsem Zodac (prášek, který pomáhá proti alergii) a modlil jsem se, ať účinkuje tak, jak bych rád (tedy i proti potravinové alergii na mango). S pocitem, že se musím každou chvíli na místě složit, jsem se posadil k počítači a snažil se zabít čas, což šlo u Oblivionu celkem dobře. Po dvou hodinách, v šest ráno, jsem konečně zamířil do postele, protože jsem měl pocit, že už „nerostu“ a že bych se i mohl vyspat.