Podle citátu Jana Wericha je Jana Brejchová považována za první skutečnou filmovou herečku u nás. Já budu spíše hovořit o prvenstvích, které u této herečky spatřuji já, tedy má soukromá. Jedním z nich bylo to, že paní Brejchová byla můj první herecký idol, o kterém jsem si psala deník a měla jsem možnosti ji osobně shlédnout. Dokonce jsem měla příležitost si s ní osobně pohovořit, což mě příjemně poznamenalo.
Herecký rejstřík Jany Brejchové je celkem obsáhlý. Proto se zmíním jen o některých rolích. Před deseti lety jsem si začala psát deník, ve kterém jsem zaznamenávala výkony, které mě zaujaly.
Filmovou kariéru odstartovala Jana Brejchová v padesátých letech snímkem Olověný chléb, kde ztvárnila Píďalku. Bohužel jsem tento film neviděla. Její nejstarší film, který jsem měla možnost vidět, byla Vlčí jáma. Role schovanky Jany je velmi smutná. Dívka musí bojovat o přízeň paní Kláry Rýdlové (Jiřina Šejbalová), která vidí v Janě nebezpečí a rivalku v boji o srdce jejího manžela Roberta (Miroslava Doležala). V mladším manželovi nedřímají city pouze otcovské. Další byl film Probuzení a role Jitky Andrášové, což je dívka nevalných mravů, která uteče z domova mládeže. S partou výlupků, kterou vede Vilda (Petr Kostka), okrádají lidi v kantýně a po nocích se pohybují na vrakovišti. Jednoho dne se kluci poperou o Jitku, kterou miluje Vilda, ale i do té doby slušný číšník Tonek (Jan Šmíd).
V 60. letech se Janička zableskla ve filmu Vyšší princip coby Jana Skálová, studentka gymnázia v období heydrichiády. Jana se snaží zachránit životy několika nešťastných spolužáků – maturantů, kteří z legrace pomalují obrázek zastupujícího říšského protektora Heydricha. Ani snaha poháněná láskou k Vlastíkovi (Ivan Mistrík) chlapce od popravy neuchrání. Jana Brejchová za tuto roli obdržela Stříbrnou plachtu, za nejlepší ženský herecký výkon na festivalu ve švýcarském Locarnu. Jana rozhodně hrála v řadě veselejších filmů nebo inscenací. Například v krátké povídce Král a žena. Janička zde vystupuje jako Kateřina a krále Jindřicha VIII. ztvárnil Jan Werich. Děj se odehrává během jednoho dne, kdy rozmarný král rozmlouvá se svou milenkou Kateřinou. A dohadují se, jakou barvu měl kůň Alexandra Velikého, zda černou či bílou. A tak zde vidíme nesmyslné půtky.
