Informace o léčbě neplodnosti - konkrétně zákrok mimotělní oplodnění. Popis zákroku, úspěšnost, možná rizika, seznam lékařů a klinik, diskuze.
IVF - mimotělní oplodnění
Klasická metoda mimotělního oplození původně vyvinutá pro léčbu tubárního faktoru - neprůchodnosti vejcovodů. Dnes je prakticky využitelná téměř u všech poruch plodnosti. Zahrnuje odběr vajíčka, inseminaci spermiemi mimo tělo ženy, kultivaci a pak přenos embrya zpět do dělohy.
Hyperovulace: Při prvním cyklu je důležité, aby v těle ženy dozrálo dostatek funkčních vajíček. Na dozrávání spolupracují hormony hypotalamu, hypofýzy a vaječníku. V hypotalamu se vytvoří hormony, které stimulují sekreci gonadotropinu (FSH, LH) v hypofýze. Těmto hormonům se říká gonadotropiny uvolňující hormon (GnRH). Gonadotropiny řídí zase zrání folikulů (váčky s vajíčky ve vaječníku). Rostoucí folikul produkuje estrogen, který zpětně tlumí uvolnění hormonu z hypotalamu. Tato regulace způsobuje, že při přirozeném cyklu dozraje pouze jedno vajíčko.
Při snaze vyprovokovat hyperovulaci dodáváme do těla ženy hormony. Jsou to hormony tlumící zpětnou regulaci (CC - Clomifen citrát), samotné gonadotropiny a nebo gonadotropiny uvolňující hormon.
V minulosti se nejvíce používal Clomifen citrát – CC. Jedná se o preparát tlumící zpětnou regulaci a tělo pak produkuje daleko více GnRH – gonadotropinů uvolňujících hormon. Což znamená daleko více zralých folikulů. K navození ovulace se jednorázově aplikuje hCG, poté může následovat odběr. Pomocí této metody neovlivníme vlastní nárůst hladiny pacientčiných hormonů a může nastat nežádoucí situace s předčasným navršením přirozených ovulačních hormonů.
Zdroj: Lekari-Online.cz