Mluvme bez obalu o vydírání státu profesními skupinami, které jsou jím placené a jež na něj vytvářejí nátlak tím, že si berou veřejnosti jako rukojmí. Cílem skupiny lékařů se zajištěným zaměstnání a platem ve státním zdravotnictví je vymámit z chudého státu v potížích a s dědictvím více než 50 let podvázaného rozvoje víc peněz - bez ohledu na příjmy ostatní populace. Ta prožívá společně s naší ekonomikou její krize i úspěchy. Státní zaměstnanci, v tomto případě lékaři, však s dobou a spoluobčany stejný vzduch dýchat nechtějí.

Akci lékařů, s mimo jiné akčním heslem Můj odchod – tvoje smrt nepodporuje 59 procent lidí. Standardních lidí, „pacošů“, jak se říká v lékařském slangu. Žijeme totiž v Česku, a nikoli ve Švýcarsku. Všechny profese by si přály švýcarské platy, ale máme českou rozpočtovou realitu.

Dle údajů resortu zdravotnictví se oproti roku 2000 zvýšil počet lékařů zhruba o třetinu, síť nemocnic je hustší než v západní Evropě, státní práci chce každý lékař. Nestěžují si lékaři, kteří se ve svobodné společnosti rozhodli podnikat v oboru – privátní ambulantní specialisté, praktici, soukromé kliniky. Přitom nedostanou od státu ani korunu na investice, na vyrovnání schodku. Padni komu padni se v tomto případě nazývá „cash flow“.

Vychází najevo, že největší úniky finančních prostředků ve zdravotnictví jdou na vrub korupce. Nejde už jen o klasické obálky rozklepaných a smrtí vyděšených babiček. Nejde ani o balíčky kávy, bonboniéry a pugéty. Jde o mrhání prostředky na nákupy lékařské techniky často předražené o víc než sto procent. O uplácení farmaceutickými firmami, tedy o únik peněz prostřednictvím předražených a zbytečně předpisovaných léků. O studijní semináře a konference na francouzské Riviéře a jiných „životu obtížných“ místech.