Vlaky pročesávaly oddíly, složené převážně z Lotyšů a Číňanů, hledali převlečené důstojníky a inteligenci. Zatčení byli vražděni přímo na nástupištích. Pro naplnění takového osudu stačilo mít čisté nehty a vyčištěné zuby...
Motto: Над Россией хрип и шумы… Над снегами медный зык.. Мечет колокол безумный.. Окровавленный язык.. Вьется по полю мятель.. Все маятель.. Залепила всю шинель.. Носит ветер стон и звон.. Вторит ветру крик ворон.. Стон и звон.. Крик ворон…... N. A. Kelin
Nikolaj Andrejevič Kelin, se narodil 28. listopadu 1896 v bohaté kozácké rodině, ve stanici Kletskaja, Usť-Medvedického okresu Vševelikého Vojska Donského. Hlavou rodiny, výrazně ovlivňující životní názory Nikolaje a jeho sester, byl děd po mateřské linii, Josef Fjodorovič Kuzněcov, narozený v roce 1856.
Když se tvrdý a přísný praděd, Fjodor Ivanovič Kuznecov, dozvěděl, že se malý Josef naučil číst a psát, a vyhnal ho z domu se slovy: „Podívejte se na spratka – chce být chytřejší než táta!“ A poslal zvídavého chlapce pást dobytek. Ale dědeček Nikolaje Kelina nepásl stádo ve stepi dlouho. Cestou z Kavkazu do Petrohradu, jej uviděl donský generál Ilovajskij. Bystrý chlapce se mu zalíbil, a tak jej vzal sebou.
Oženil se s černookou krasavicí Eufemií, a narodila se jim rovněž černooká krasavice, které přezdívali, pro její orientální krásu „turkyně“. Když jí bylo 16 let, Josef Fjodorovič se rozhodl vybrat vhodného zetě, který by mu nahradil syna. Vybral si Andreje Kelina, původem ze státních rolníků, kteří nebyli nikdy nevolníky, z obce Dolní Bílý Omut a Andrej pak byl po svatbě, na shromáždění kozáků stanice, přijat mezi ně.