Od 17. století až do roku 1945 patřily Luhačovice rodu Šerenyiů, ti si jako první uvědomili význam léčivých vod a možnost jejich využití pro podnikání. Postupem času nechali upravit a pojmenovat prameny, o jejichž léčivé moci se roznesly zprávy po okolí. Tím byl položen základ dnešního lázeňství.

Základním kamenem věhlasu lázní Luhačovice je jejich přírodní bohatství v podobě léčivých minerálních pramenů. Na území Luhačovic vyvěrá 16 hydrouhličitanochloridosodných kyselek a jeden sirný pramen. Každou hodinu se zde na povrch dostává 15 tisíc litrů minerální vody, obsahující velké množství rozpuštěných minerálních látek, zejména sodík, vápník, hořčík, chlór, bróm, jód, kyselinu uhličitou, rozpuštěný oxid uhličitý. Teplota vyvěrajících pramenů se pohybuje mezi 10 - 12 °C, k nejznámějším patří Vincentka, Aloiska, Ottovka, Pramen Dr. Šťastného a Sv. Josefa. Využívají se k léčbě nemocí dýchacího, zažívacího a pohybového ústrojí a poruch látkové výměny (cukrovka a obezita).