Těžko si představit zemi, jejíž kultura je více odlišná od té naší, středoevropské. Proto je Japonsko lákadlem pro cestovatele a exotiky chtivé turisty. Pokud vás to nezasáhne hned na Narita Airport, tak vám to garantuju zhruba asi do tří hodin po přistání, kdy vám vyschne v ústech a začne kručet v žaludku.

Co je pro Čechy pivo a pro Valašsko slivovice, tím je pro Japonce zelený čaj a také saké. Moje seznamování se s Japonskými pochutinami nastalo již cestou z letiště, kdy jsem si v malém supermarketu koupila atraktivně vyhlížející pet láhev z chladícího boxu s něčím, co vypadalo jako ledový čaj. Podle nápisů to nepoznáte (pokud nejste student Japanologie). Byl to zelený čaj od známého výrobce whisky Suntory. (To je poznámka určená pro znalce skvělého kultovního filmu Ztraceno v překladu).

Osladit si v Japonsku zelený čaj by bylo jako dát si v Itálii na špagety kečup, tedy ani průmyslově vyráběné japonské Ice Tea na tom nejsou o nic lépe. Osobně jsem velkým milovníkem čaje a tohle zjištění mně mile překvapilo, i když chuťové buňky se chvíli vzpouzely. Suntory čaj byl opravdu luxusní, velmi silný a vychlazený, což znamenalo, že se k jet lagu (časovému posunu) přidala ještě notná dávka teinu a tudíž první probdělá noc.

Do Japonska jsem jela s cílem navštívit mojí kamarádku Tomoko, poznat japonskou kulturu, obdivovat zenové zahrady a tradiční stavby a samozřejmě ochutnat místní kuchyni. Z letiště jsem proto zamířila do Tsuchiury, kde Tomoko bydlela. O japonské kultuře si můžete přečíst v cestopise z Japonska, ale teď se chci podělit o to, jak se v japonsku hoduje.