Díky novému formátu se například můžeme dozvědět, jak Radek Havlíček ze skupiny Kabát okomentoval setkání s ministrem a fanouškem skupiny v jedné osobě: "Jasně, patříme do jeho portfolia a ti pisálkové ať si…" Ano, to je přesně ten obsah, který ať už "pisálkovi" nebo obyčejnému uživateli na stránkách ministerstva kultury už dlouhou dobu chyběl.

"Já vaši muziku opravdu poslouchám hrozně rád. Já totiž nemám moc vytříbený hudební sluch, " snažil se ministr Besser prolomit úvodní zdvořilostní fráze. "Tak vám teda moc děkujeme, pane ministře, " replikoval do všeobecného veselí dobrý duch skupiny Milan Špalek. Při společném přípitku si však už všichni zúčastnění vzájemně notovali. "My to s tím pitím nemůžeme moc přehánět, ještě večer hrajeme, " děl vážně Tomáš Krulich.

Přiznám se, že ne u všech finalistů se mi podařilo najít formu i obsah díla. Asi jsem všemu nerozuměla nebo jsem nechápala práci v kontextu. Dvoulitrová láhev i s nedopitou Coca Colou (zde byste mohli namítnout, že obsah tam byl) nebo ponožka visící na topení či napůl vymačkaná zubní pasta, to mě zaujalo. Napadlo mě, že pokud byste přišli k nám domů těsně před úklidem, našli byste hotovou přehlídku podobných "děl".

S odstupem času musím přiznat, že život žurnalisty byl vlastně báječný. Jen si to představte. Ráno přijdete do práce. Ráno rozumějte tak půl desátá. Malinko porada, co se bude jako dělat, ale hlavně snídačka, kafíčko, cigaretka, znáte to. Trošku se po ránu v kolektivu rozmluvit a probrat, jak kdo dopadl na večírku. Někteří až v tento okamžik pochopí, že večírek dočasně skončil. Příprava na denní dávku myšlenek je stejně pečlivá jako snídaně.