Bůhvíproč panuje obecné přesvědčení, že pod televizi patří zásadně jenom stolek k tomu určený, ideálně dřevěnými poličkami a skleněnými dvířky vybavený. Tento předpoklad nestojí na žádných rozumných důvodech - jednoduše vychází z přístupu, kdy si chceme maximálně ulehčit život a nakupovat nábytek podle katalogových sekcí.

Výsledkem pak může být něco jako dnešní model. Ano, tady se už dostáváme do kategorie nábytku, který má leckdo z nás opravdu doma. Shrňme si ve stručnosti všechno, co je na něm tak typické a ne úplně šťastné:

Zapomeňte na buk, javor, břízu a další názvy dřevin a podívejte se na svůj nábytek z hlediska barvy. Drtivá většina českých interiérů je totiž hnědá nebo béžová. Nábytek v jiné barvě, případně takový, který se dá jinou barvou úspěšně natřít, abyste pohledali. Pokud už jinou barvu objevíte, obvykle jde o chemicky modrou, která bude s největší pravděpodobností stejně zkombinována s některým odstínem dřeva.

Problém spočívá v tom, že odstínů od krémové po čokoládově hnědou jsou desítky a ne všechny jsou dobře kombinovatelné, ať už mezi sebou, nebo s jinými, méně přírodními barvami. Řešit všechno z nouze tím, že budeme mít celý obývací pokoj v buku, je spíš zoufalství než elegantní nápad.