Jako předkrm emise oxidu uhličitého, hlavní chod – skleníkový efekt, a na závěr sladká tečka v podobě tání ledovců. Menu složené z faktorů a problémů globálního oteplování máme na stole naservírováno denně. Ale kdo je skutečný šéfkuchař? My všichni? Příroda? Či dokonce vláda a média?

Globální oteplování a s ním spojené problémy jsou v poslední době velmi žhavým tématem k diskusi. Snad každý člověk, který se alespoň trochu zajímá o dění kolem sebe, musel na tento termín narazit. Globální oteplování se skutečné skloňuje ve všech pádech a vzniká množství teorií, názorů podfuků a konspirací.

Předně si musíme na rovinu říci, že naše klima opravdu prochází změnou. Průměrné roční teploty stoupají; zatím sice jen o desetiny či dokonce setiny stupňů Celsia, avšak zvýšení celkové průměrné roční teploty na planetě jen o pár stupňů bude mít fatální následky. Fatální ale nebudou pro přírodu. Ta už si poradila s mnohem drastičtějšími změnami klimatu v podobě ledových dob nebo mnohonásobně větším množstvím oxidu uhličitého. Když se zamyslíme nad tím, co se s naší planetou dělo v dávné minulosti, nabízí se otázka, zda i takzvané globální oteplování a vše okolo není přirozený proces. A na tuhle otázku zatím lidstvo nezná odpověď. Skupiny vědců se denodenně přou, a obě "znepřátelené" strany přicházejí s novými, přesvědčivými důkazy. Přesto, alespoň podle mého, je mezi laickou veřejností rozšířeno mnoho mýtů a přehnaně tragických scénářů.CO2 vs H2O

Oxid uhličitý neboli CO2 – nejznámější a nejzmiňovanější tzv. skleníkový plyn. Ale není zdaleka jediný, není ani nejškodlivější, ani nemá největší vliv na skleníkový efekt. Tak proč nám denně nejrůznější ekologické organizace masírují do hlavy: "Zničte auta!", "Zakažte tepelné elektrárny!"? Nevím. Nenapadá mě, kdo by mohl mít zájem na tom, aby se s oxidu uhličitého stal vrah všeho živého. Pochopil bych, kdyby to bylo naopak a nadnárodní automobilové společnosti se snažily problémy zlehčovat. Jaké jsou tedy fakta o CO2?