V posledním týdnu jsem k tomu pár nových prací prostudoval. Ty od ekonomů vyšly v prvním letošním čísle Review of Environmental Economics and Policy, (k obsahu se lze dostat po zaregistrování) -- porovnání obou přístupů (cap and trade nebo carbon tax) nedává jasného vítěze. To je ale zřejmě i proto, že ony práce předpokládají, že stačí koncentrace CO2 stabilizovat na úrovni výrazně vyšší, než je ta současná, a že tedy redukce emisí nemusejí být zatím nijak ohromné. Porovnávají, jaké mechanismy a trajektorie vyjdou ekonomicky výhodněji.
Tak to ale porovnávat nelze, když už víme, že devastace přírody Země i podmínek pro život lidstva by byla tak ohromná, že je prostě nezbytné jí zabránit. Uvažovat, jestli se to vyplatí, je jako uvažovat, jestli by nebylo vhodné prodat své děti do otroctví -- ušetřily by se tak náklady na jejich jídlo atd. a ještě bychom si mohli z utržených peněz připlatit na penzijní připojištění. Přesto tak uvažují na světě opravdu málokteří lidé.
Pro naléhavý, životně důležitý úkol celosvětového ústupu od dosavadního způsobu užívání uhlí do roku 2030 a zabránění těžby nekonvenčních zdrojů ropy je skutečně velká uhlíková daň možná jediným nadějným hlavním nástrojem, který by k tomu mohl vytvořit podmínky. Dr. Hansen o tom má podrobný nový text Feb. 26, 2009: Carbon Tax & 100% Dividend vs. Tax & Trade, Testimony to House Ways & Means Committee, s řadou hyperodkazů. Text zmiňuje i nějakou možnou počáteční výši daně, ekvivalent 1 USD za galon benzínu aneb něco přes sto dolarů za tunu CO2. To by už skutečně cosi znamenalo, a co teprve další nárůst aspoň na čtyřnásobek. Samozřejmě, nebyl by to jediný nástroj, ale vytvořilo by to nezbytné tržní podmínky k plnému uplatnění těch dalších.
Hansenova myšlenka je zásadní v tom, že celý výnos takové daně se rozdá rovnoměrně obyvatelstvu. Jiný text, na který Hansen odkazuje, je tento -- doporučuje označení fees a rebates, tedy poplatky (místo daně) a slevy (místo dividendy čili podílu na zisku). Má to logiku, poplatky se obvykle vybírají za věci škodlivé a nerozplynou se ve státním rozpočtu, nýbrž jejich výtěžek bývá určen ke specifickým účelům. Stejně tak pojem sleva lze chápat jako vrácenou část prostředků, které člověk předtím utratil (za služby zdražené zpoplatněním fosilních paliv), i když u občanů, kteří fosilně podmíněné služby používají zvláště málo, půjde zčásti o dodatečný příjem; ten si zaslouží.
