Ta nahradí dosavadní koordinační předpisy EU, tj. nařízení Rady (EEC) č. 1408/71, o uplatňování systémů sociálního zabezpečení na zaměstnané osoby, osoby samostatně výdělečně činné a jejich rodinné příslušníky pohybující se v rámci Společenství a nařízení Rady (EEC) č. 574/72 stanovující postup provádění Nařízení (EEC) 1408/71 o uplatňování systémů sociálního zabezpečení na zaměstnané osoby, osoby samostatně výdělečně činné a jejich rodinné příslušníky pohybující se v rámci Společenství. Těmito novými koordinačními předpisy jsou: - nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 883/2004, o koordinaci systémů sociálního zabezpečení (Úřední věstník Evropské unie L 166/1, 30.4.2004); toto nařízení bylo přitom před vstupem v platnost ještě novelizováno nařízením Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 988/2009, kterým se mění nařízení (ES) č. 883/2004 o koordinaci systémů sociálního zabezpečení a kterým se stanovuje obsah jeho příloh (Úřední věstník Evropské unie L 284/43, 30.10.2009); jedná se o tzv. základní nařízení, - nařízení Evropského parlamentu a rady (ES) č. 987/2009, kterým se stanoví prováděcí pravidla k nařízení (ES) č. 883/2004 o koordinaci systémů sociálního zabezpečení (Úřední věstník Evropské unie L 284/1, 30.10.2009); jedná se o tzv. prováděcí nařízení. Tyto koordinační předpisy EU ve formě nařízení jsou přímo aplikovatelné a mají přednost před národními právními předpisy. Nařízení vycházejí z dosavadní úpravy a neznamenají zásadní novou úpravu. Nařízení přinesla i řadu věcných změn, které jsou však vesměs dílčí povahy. Mezi nejvýznamnější věcné změny patří např. prodloužení doby vyslání zaměstnance do jiného členského státu, v němž zaměstnanec koná práci pro svého zaměstnavatele, kdy tento zaměstnanec podléhá nadále právním předpisům prvého členského státu, z 12 měsíců na 24 měsíců. I za platnosti nových nařízení se budou nadále používat jednotné, tzv. E-tiskopisy. Pro zaměstnavatele mají největší význam ta ustanovení základního nařízení, která upravují určení použitelných právních předpisů, tj. čl. 11 až 16. Určení použitelnosti těchto předpisů znamená nejen určení předpisů, jimiž se budou řídit nároky osob, nýbrž též určení předpisů, jimiž se bude řídit plnění povinností zaměstnavatelů, včetně povinnosti platit pojistné. Základní zásadou je, že na zaměstnance a na osobu samostatně výdělečně činnou se vztahují předpisy toho členského státu, v němž je konána činnost.