Tradičně, v pondělí před sobotním závodem, se při úpravě trati „prášilo za kočárem“ a pak začalo pršet... „A prší a prší“ (děda Komárek by to jistě vyjádřil jiným slovem). Pršelo bohužel přesně o den déle, než jsem měl objednáno…!

Už v pátek při nájezdu skalních účastníků byla v okolí mlha, že nebylo vidět ani na 10 m (proto i metrové žluté naváděcí šipky byly často přehlédnuty), takže přijíždějící kolony byly pěkně potrhané.

Letos se první (a naštěstí i poslední) „zvrhlík“ prezentoval již v mlžném nočním pátečním „tréninku“ z pole offroadů, takže akční foto není, ale ani to mu nezabránilo v dalším klání.

Jak jsem již uvedl, trať byla letos hodně obtížná a některé úseky se neobešly bez navijákování. Rozvinula se i týmová spolupráce, a tam, kde vloni do „cílové pásky“ závodníci doslova skákali – což bylo dosti nebezpečné – letos měli problém se za řevu svých silných a vařících motorů vůbec doplazit k šachovnicové vlajce. Vypadalo to spíš na závod lokomobil poháněných parními stroji. To se ovšem týkalo pouze offroadů. Traktůrky - letos bohužel za velmi nízké účasti - problémy s tratí neměly.