. Napsal několik desítek knih, stovky článků, natočil řadu televizních pořadů, připravil mnohá CD i DVD. A teď udělal něco, co se jeho zavedené činnosti zcela vymyká. Napsal nový příběh dvou nesmrtelných hrdinů Divokého západu Old Shatterhanda a Vinnetoua. Stal se sice epigonem, ale epigonem velice originálním. Jeho příběh se čte lehce, stejně lehce jako příběhy Karla Maye. Najdeme v něm většinu postav z klasických mayovek se stejným vzorcem chování. Dobro a zlo je v sytých barvách. Je to klukovská četba a zdá se, že si David Gruber splnil svůj klukovský sen, stal se na chvíli Old Shatterhandem. Pravda je, že Old Shatterhand se v jeho knize stal na chvíli i Davidem Gruberem a v příběhu své přátele občas školí. Ale činí tak s jistým půvabem a nikoliv na úkor knížky.

No - chtě nechtě zde musím uvést, že v próze nejsem zase úplný začátečník; psal jsem v 80. letech povídky do tehdy slavného časopisu Mladý svět. Na předposlední stranu, kterou redigoval Petr Bílek. Netuším dodnes, jak se to stalo - ale Petr Bílek mi všechny mé tehdejší pokusy přijal a otiskl (celkem tři). Jindy jsem ale s rukopisem povídky zase neuspěl - a to v sobotní příloze Mladé fronty, kde měl literární věci na starosti Ondřej Neff. Odmítl mou sci-fi povídku s tím, že je příliš složitá (napsal mi v dopise „příliš inteligentní"), a že čtenáři rádi jednodušší věci. Tehdy mne pan Neff výborně vyškolil, jak se má taktně odmítat.A ještě chci podotknout, že už dvě mé knihy - z let 2003 a 2006 - jsou z více než poloviny prózou. Jde o knížky o vztahu mužů a žen, vydané v Gradě Publishing. Čtenáře nesmí zmást, že byly vydány v edici věcné literatury. V těchto dvou knihách byly také postupně uveřejněny první tři z celkem 20 kapitol této mé „epigonské mayovky". Abych ženám naznačil, co je typická mužská četba - aby věděly, co svým mužům koupit, aby s nimi měly ráj na zemi, ha!Tato kniha tedy ve mně zrála více než 6 let...

Cožpak je dnes v naší zemi někdo inteligentní, kdo nevidí, že naše politická a veřejná scéna mnohdy připomíná Divoký západ? Styl „urvi, co můžeš, porušuj všechny právní či mravní normy, hlavně se nenechej chytit"? Připadá mi, že ti schopní a slušní začínají prohrávat. A v normálním civilizovaném právním státě je to mezi dobrem a zlem přinejmenším nerozhodně! Čtení této knihy by mělo být pro statisíce slušných lidí úlevou, očistnou katarzí. Psychobalzámem na dovolenou, i přes rok. Zadostiučiněním z toho, že dobro může být taky někdy tvrdší než to nejpodlejší zlo.

Máš ještě nějaké další „klukovské" sny a můžeme se těšit na další příběhy?No - poprvé jsem prohlašoval, že „toto bylo moje poslední větší psaní v životě" už v roce 1986 - po dokončení deseti dílů televizního scénáře seriálu „Kurz rychlého čtení". Cítil jsem se tehdy tak vyčerpaný, že se mi zdálo „už nikdy více". Redaktor Petr Amler se mi srdečně smál. A měl pravdu - od té doby jsem se přinutil k napsání knihy ještě více než padesátkrát. Takže - asi je to „silnější než já", jak říkají nevěrné ženy. (A vlastně i nevěrní muži.) Dá se dost dobře představit, jak to asi dopadne.