Tak jako každý seriál, který se příliš nechytne, ale má ještě co říct, zakončím i ten svůj - povídkový závěrečným "filmem", tedy článkem, v němž dokončím svá herní patálie a příběhy a slíbím, že už o PC a hrách více psát nebudu :) Původní záměr byl udělat 1. sérii o singleplayerových, popř. pařbových záležitostech (viz minulý a vlastně už více než rok starý článek Game Addict) a 2. sérii jen o mé "kariéře" "profesionálního" hráče počítačových her, ale to by jednak mohlo působit příliš egoisticky a já se opravdu nemám potřebu chlubit, chcí se jen podělit o nevšední zážitky a jednak by toho materiálu asi nebylo na celou sérii. A to nemluvím o tom, že o prázdnínovém suchu, kdy po Gymplu a pubertě není vidu ani slechu, už snad ani není o čem psát :)
V hraní jsem se poměrně rychle zlepšoval, s každé hry jsem se poučil, něco odkoukal, nehrál jsem to pasivně jak robot, svůj první momentík slávy jsem zažil hned po roce hraní, kdy jsem před hromadou pozorovatelů porazil jednoho z tehdy nejlepších českých hráčů - Kačera Donalda :) Dělalo mi dobře, že se lidi dívají, že jsou zvědaví, co nového se urodilo na herní scéně atd. Internet však s sebou přinesl i spoustu hádek a nespočetně internetových flejmů, holt puberta v rozvoji, hormony tlačily, takže po mnoha pochybných prohrách jsem patřičně protihráče vypičoval a bylo to vzájemné. Vskutku nekonečný kruh, který se táhne léta a táhne vlastně dodnes :) První výhra, která mi přinesla něco hmatatelného, krom dobrého pocitu a "prestiže" byl turnaj v Karvinské herně VIP, dodnes mám na poličce z VIP 2 menší, ale pěkné poháry + 1 pohár má u sebe Radim Brázdič, s kterým jsme vyhráli jeden 2v2 turnaj. K pohárům bylo i pár stovek, vesměs poskládáné vstupné ostatních.
Souběžně s většími LAN turnaji probáhala i řada online turnajů, které však nebyly o peníze a tzv. mezihernové turnaje, které o peníze byly. Mezihernové, znamenalo, že hráč se musel dostavit do nejbližší herny, která je zaštíťena Českomoravským svazem Progamingu a odtamtud mohl hrát. Na těchto turnajích vzpomínám na spoustu momentů smůly, kdy jsem tam třeba poprvé prohrál s horším hráčem, kterého jsem jinak vždy porážel, ale nějakých 2-3. míst jsem posbíral spoustu a za bylo taky tuším 1500 Kč za druhé a 500 Kč za třetí... Na internetu jsem se stal poměrně známým a kontroverzním hráčem, paradoxní je, že jsem za ty roky měl na internetu ze všech PC hráčů nejvíce rozhovorů, přesné počty neznám, ale jsem si docela jist, že ani stabilně nejlepší český hráč a hráč světové úrovně, kterému mé herní dovednosti nesahaly ani po kolena jich neměl tolik :) Možná to bylo tím, že ne všechny rozhovory přijmul, protože se mu nechtělo odpovídat na vesměs pořád ty samé otázky, nebo to možná bylo tím, že amini menších webů neměli ani "odvahu" ho o rozhovor požádat, každopádně je to úsměvné.
V roce 2004 jsem už nestihl do podzimu nasbírat dostatek bodů, abych byl v oficiálním žebříčku českých i slovenských hráčů v top 16 a nebyl jsem tedy pozván na Mistrovství republiky (resp. republik) na Invex, i když jsem některé hráče ze spodku top 16 porážel (pravděpodobně proto, že měli nasbíráno z minulosti a aktuálně už netrénovali). Ovšem o rok později už mi invex neušel a skončil jsem na neohodnoceném 5-8. místě, což by odpovídalo, protože v ČR jsem pátý s menšími výkyvy byl. V roce 2006 jsem už dosáhl své maximální hranice a dál jsem se prakticky nezlepšoval i když jsem hrál, holt někdo talent má, někdo nemá a někdo má, ale ne moc :) Na jaře jsem poprvé zavítal na velkou LANku v Rýmařově (kam pravidelně jezdím dodnes), kde jsem zažil svůj druhý nejlepší herní moment. Turnaj byl dobře obsazen, přijelo i pár poláků a z ČR vévodila stabilně nejlepší dvojice Giacomo + Hum4nic, proto byli ti dva nasazeni na opačné konce pavouků, aby se tradičně sešli ve finále, to by ale nesmělo být mě, abych se abuserskému Hum4nicovi, jehož strategie každého vytáčely do ruda (laicky řečeno hrál nejvíc svinsky, jak to hra dovolovala) nepostavil! První hru mě klasicky potahal za cecky, ale druhou hru jsem zahrál taky trošku nečekanou strategii a po napínavém dlouhém boji vyrovnal stav na 1:1, což nikdo nečekal, takže se za mými zády začali scházet diváci a to mi dělalo dobře :) Třetí hru jsem udělal agresivní risk a hned ze startu šel Hum4nica zavžovat, což po dlouhém přetahování se neustál v momentě, kdy jsem opět trochu nečekaně na pozadí techl na jednotky s větším dosahem a druhým hrdinou a Hum4nic prohrál 1:2. Já, lehce spocen a "intelektuálně" vyčerpán jsem pocítil menší záchvat euforie a pomalu se s úsměvem na tváři otočil na pár tleskajících diváků za mnou, nádhera :)
