27. února 2010 byl v Lidových novinách publikován článek Bída pop-psychologie, který rozčeřil hladinu českého psychologického rybníčku. Bylo mi jasné, že kritika, která se snesla na populární české odborníky, nezůstane bez odpovědi. Zvláště, když byla asi tak citlivá, jak extrakce bolavého zubu bez umrtvení. Nyní Vám přináším shrnutí původního článku i následných reakcí. Nasaďte si ochranné brýle, posaďte se a sledujte tento drobný atomový výbuch nad Českou republikou.

Odůvodněná kritika nás posunuje v osobním růstu dále, než pouhé přátelské chlácholení, které nám vlastně vůbec nic neřekne – u vědních oborů to platí dvojnásob. Je zajímavé chválit psychologii jak je krásná a všemocná, ale věcná kritika tento obor utuží vůči jiným oborům a možná i vyléčí její dětské nemoci. S kritikou by se však mělo zacházet uvážlivě, abychom pro jeden nemocný strom, nevykáceli celý les. Přes to se mi zdá zajímavé, pozorovat „střelbu“ do vlastních řad psychologa Zbyňka Vybírala, který je mimo jiné vedoucím katedry psychologie Masarykovy univerzity FSS v Brně.

Článek Zbyňka Vybírala je plný kritických připomínek k chování české psychologické „elity“. Kritizuje její mediální promiskuitu i české všeználkovství, které sráží psychologii v očích laické veřejnosti. Psycholog je schopný se vyjádřit o psychologických důvodech nadměrné plynatosti předních osobností a poreferovat o tom, jak na vlnách rozhlasových, tak televizních. Psycholog všechno zná, všechno ví a všude byl. Nenajde se otázka, na kterou by psychologie nenašla odpověď.

Tato kritika je veskrze odůvodněná. Neexistuje člověk s patentem na rozum a všeználek je po chvíli asi tak oblíbený, jako nášlapná mina na dětském hřišti. Otázkou zůstává, zda není k psychologům vzhlíženo, jako k lidem, kteří musí znát odpověď na všechno. Přicházíme k nim ve chvílích, kdy už si nikdo jiný neví rady a my nechceme slyšet další nevím.