Pokud jsme v Sondách věnovali pozornost v převážné většině nádorovým onemocněním, která postihují ženy, neznamená to, že by také muži neměli své specifické zdravotní problémy. Přední místo mezi nimi zaujímá rakovina varlat. To byl důvod naší návštěvy u prof. MUDr. Jitky ABRAHÁMOVÉ, DrSc., přednostky oddělení onkologie Fakultní Thomayerovy nemocnice.
Kam byste rakovinu varlat mezi nádorovými onemocněními zařadila? Jsou to onemocnění velmi závažná, i když se jejich prognóza během posledních třiceti let výrazně změnila. Z onemocnění, které bylo z devadesáti procent smrtelné, se stal problém vyléčitelný. Nicméně stále se jedná o chorobu nebezpečnou, protože není-li rozpoznána a léčena včas a velmi rychle, může i dnes svého nositele usmrtit. Rakovina varlat je nebezpečná i tím, že je charakteristická pro muže mladého produktivního věku. Vrchol výskytu prognosticky horšího typu těchto nádorů je kolem pětadvaceti let a toho prognosticky lepšího kolem pětatřiceti let věku. Zejména u nádorů takzvaného neseminového typu, které jsou méně příznivé, jde nesmírně o čas, o to, aby pacienti onemocnění nezanedbali. Říká se, že rakovina obvykle nebolí - jak se tedy tento typ nemoci projevuje? Většinou pacient zjistí postupné zvětšování varlete, jindy to může být pocit tíže ve varleti nebo si dotyčný muž v tomto orgánu nahmatá bulku. Příznaků je samozřejmě ještě více. Nádory, které rostou rychleji, jsou méně příznivé a tam může být problém spojený i s bolestivými pocity, zatímco seminomy rostou velice pomalu a u nich bolest většinou nebývá. Pacienti ale někdy mohou přijít s bolestmi, které jako by s problémem nesouvisely - bolesti v zádech, dušnost, ale to jsou příznaky velice pozdní a znamenají už metastázy. Tak se může stát, že pacienti jsou léčeni pro něco úplně jiného, protože vyšetřující lékař jim bohužel nesundá trenýrky a oni sami neupozorní na to, že se jim zvětšuje varle. Co je příčinou této choroby? Ví se o tom, že s předpoklady této choroby chlapeček už většinou přijde na svět, ale proč se tento problém stane diagnostikovaným až v dospělém věku, na to nikdo nedovede odpovědět. Umíme popsat, jak nádor vzniká a vyvíjí se, ale neumíme vysvětlit, proč tomu tak je. Může tady sehrát roli například rodová dispozice, ale není to časté a rozhodující. Je přitom zajímavé, že tento problém má distribuci rasovou, je například typický pro bílou rasu - u Afroameričanů je tento problém daleko vzácnější a méně časté je to i v jihovýchodní Asii. V Evropě čím dál na východ klesá incidence (demografický ukazatel počtu nových onemocnění k počtu obyvatel - pozn. red.) a největší výskyt těchto nádorů je v Dánsku, ale proč právě tam, nikdo neví. Ve všech evropských populacích ale incidence stoupá. Od doby před čtyřiceti lety, kdy jsem začala v onkologii pracovat, je v naší populaci výskyt rakoviny varlat třikrát až čtyřikrát vyšší. Existuje u tohoto typu rakoviny prevence? Nedovedeme zabránit tomu, aby nádor vznikl. Všichni mladí muži už kolem puberty by měli být seznámeni s tím, že tady toto nebezpečí je, měli by vědět, jak provádět samovyšetřování, aby si případné onemocnění zjistili včas a šli okamžitě k lékaři. Je zřejmé, že incidence začíná od puberty stoupat. Ve věkovém údobí 15 až 35 let je rakovina varlat nejčastějším zhoubným onemocněním mužů. V celé populaci patří k nádorům méně častým, ročně je zhruba čtyři sta nově diagnostikovaných, zatímco případů karcinomu prsů máme zhruba pět tisíc. Je to tedy méně častá choroba, ovšem její nebezpečnost spočívá v tom, že pokud je zanedbaná, končívá to špatně a průběh je velmi krátký. Je celkem známo, že muži jsou poněkud liknavější v péči o své zdraví než ženy. Nehraje v tomto případě svoji roli i určitý stud? Hraje, ale myslím, že je nesmyslný. Je zajímavé, že se nikdo nestydí ukazovat v televizi, jak se má použít prezervativ a jak se chránit proti AIDS, a přitom nádorů varlat je víc než případů AIDS. Nevím, proč není možné na obrazovce ukázat, jak se mají samovyšetřovat varlata. Zřejmě mužský genitál nějakým způsobem někomu vadí. My jsme například dělali film o samovyšetřování, který působí velmi esteticky, ale nikdy jsme ho nedostali nikam na veřejnost. Průměrná šestnáctiletá dívka zná svoji anatomii, ví, že je majitelkou dělohy, vaginy a vaječníků a umí je přibližně lokalizovat a ví, k čemu ty orgány slouží. Průměrný šestnáctiletý chlapec většinou neví, že je majitelem nadvarlete a k čemu tento orgán slouží. Jak probíhá léčba tohoto nádorového onemocnění? Základem je chirurgické odstranění postiženého varlete. To je následně podrobeno zkoumání patologem a ten nám řekne, o jaký druh nádoru jde. Následuje razantní léčba - ta je u nádorů prognosticky méně příznivých zásadně chemická, pro pacienta jsou tyto procedury poměrně náročné a ne vždy dobře snášené, nicméně jsou nutností, protože tady není alternativa. Když pacient přijde včas, je léčba méně intenzivní a je velmi dobrá naděje na úplné vyléčení. Je tu určitá zvláštnost mezi nádory dospělých, že přistupujeme i k pacientovi s generalizovaným onemocněním jako ke kurativě. To je s úmyslem vyléčit, což se i u těch pokročilých poměrně daří. Úmrtí je čím dál méně, nicméně stále existují. Znamená pro muže toto onemocnění automaticky impotenci a neplodnost? Absolutně ne. Ponechané varle utáhne obě funkce - jak funkci generační, tak hormonální. My ale pochopitelně nevíme, jaký byl stav před operací, protože mladí muži si nenechávají běžně vyšetřovat spermiogram. Nicméně před zamýšlenou chemoterapií s pacienty hovoříme a většina z nich ještě nemá děti. Před vlastní léčbou se u pacientů odebere sperma a nechá se zmrznout pro eventuální pozdější použití, aby se případně zamezilo poškození spermatu chemoterapií. Rakovina varlat má poměrně vysoké procento úspěšné léčby. Znamená to, že už nepředstavuje ohrožení života? Jak už jsem uvedla, pokud člověk není léčen včas a adekvátně, tak pro něj tento druh nádoru stále znamená vrcholné nebezpečí. Pořád máme pacienty, i když jich není mnoho, kteří na toto nádorové onemocnění zemřou. A to i v dnešní době, kdy dovedeme tuto chorobu léčit úspěšně. Kdysi docházelo k chybám už u lékařů prvního kontaktu, kdy se léčilo třeba různými obklady. Dnes už je diagnostika daleko vyspělejší a mohu říct, že případný neúspěch léčby jde z devětadevadesáti procent na vrub pacientů samých, kteří problém přehlížejí a ignorují.
