Ruský národ již několik let zažívá velký návrat k pravoslavnému křesťanství. Mnozí však poukazují na ne příliš dobrý jev sbližování pravoslavné církve se současnou politikou. Jak se vlastně pravoslaví stalo nejrozšířenějším vyznáním v Rusku?

Nejrozšířenějším náboženstvím v Ruské federaci je pravoslaví, jehož počátky sahají do dob byzantské říše, přibližně do 4. století. K pravoslavnému křesťanství se údajně hlásí až polovina ruských obyvatel.

Nahlédněme však alespoň krátce do dějin ruského pravoslaví. Jak je známo, pravoslavné křesťanství bylo na Rusi přijato roku 988, do té doby zde vládlo pouze pohanství a uctívání přírodních bohů. K přijetí křesťanství došlo až na sklonku 10. století za vlády knížete Vladimíra I., kdy byl lid obrácen k víře v jediného Boha a jeho syna Ježíše Krista.

Zcela zásadní pro rozvoj pravoslavné církve byl rozkol v křesťanství roku 1054, který znamenal definitivní rozdělení křesťanství na dvě větve. Jednotné náboženství se rozštěpilo na křesťanství západní, tj. římskokatolickou církev a východní, tj. pravoslavnou církev. Od těch dob se tyto církve formovaly poměrně rozdílně, přičemž církev římskokatolická začala směle přijímat nová dogmata a zvyky, a naopak církev pravoslavná si významně zakládala na původních zvycích a liturgii. Většina změn, které přijala katolická církev, byla pro pravoslavné věřící nepřijatelná. Východní patriarcháty nikdy nesouhlasily s papežstvím, se zaváděním odpustků, s celibátem duchovenstva nebo s používáním latiny. Rozdílů mezi oběma církvemi je opravdu mnoho. Jedním z nich je např. sídlo obou církví. Na rozdíl od katolicismu, který má své hlavní centrum v Římě, pravoslavnou církev tvoří několik samostatných neboli autokefálních jednotek. Přestože jsou navzájem nezávislé, dodržují stejnou liturgii a mají společná dogmata.