Všichni jistě hledáme tajný recept na pevné zdraví, minimum dní proležených v posteli či strávených běháním po doktorech. Žijeme v době, kdy být nemocný si může dovolit jen hrstka „vyvolených“. Jen někteří z nás si ovšem uvědomují, jak velký vliv má na naše zdraví psychika. Jen skutečně málo lidí je schopno docenit tu obrovskou sílu, kterou naše psychika na celý náš život má. Vidím to dnes a denně. Negativní přístup k životu i k sobě samému, podceňování, pesimistický pohled na běžné dění života jsou všude kolem nás. Při tom se beze sporu jedná o základ nezdarů nejen v pracovní sféře, ale i v oblasti našeho zdraví.

Nejsem si stále jistý, jak moc velkou váhu přisuzují naší psychické pohodě lékaři, k nimž běžně docházíme s chřipkou, angínou a dalšími obvyklými potížemi. Když ovšem budu mluvit za sebe, nejlepší lékař, který mi v poslední době pomohl od všech běžných nemocí, jsem já sám. Dříve jsem býval velmi často a na relativně dlouhou dobu nemocný. Různé chřipky, virózy apod. mne skolily prakticky vždy.

Vždy, dle běžně naučeného vzorce, následovala návštěva lékaře. Dostal jsem klasická antibiotika a léky, jež se na podobné virózy předepisují. Takhle se to dělo rok co rok. Pak jsem si začal uvědomovat, jak moc mohu své zdraví ovlivnit já sám. Dnes bych od doktora při dlouhodobých potížích čekal první jednoznačnou otázku: „Jak jste na tom psychicky?“ Tenkrát se mne na to lékařka zeptala jednou, až když jsem došel do bodu, kdy jsem měl problémy s příjmem potravy. Přitom, kdyby mě na tu myšlenku přivedla již dříve, ušetřil bych si spoustu problémů a zdravotní pojišťovna výdaje za léky a ošetření.

Od doby, kdy se sám zabývám vlivem psychiky na výkon a zdraví člověka, jsem zjistil, jak moc si mohu sám pomoci v prevenci klasických nemocí, které běžně trápí lidi kolem nás. Začít se musí u vnímání sebe sama, u přístupu k sobě, u přístupu k životu. U POZITIVNÍHO přístupu. Od doby, kdy jsem si připustil vliv svého smýšlení na své zdraví, jsem prakticky přestal být nemocný. Alergie, kterou jsem trpěl prakticky od svého narození, ustoupila úplně do pozadí. Dříve jsem docházel každých pět týdnů na injekce, abych mohl běžně fungovat. Od svého osobního „převratu“ nic takového neznám a procházka po rozkvetlé louce, která dříve byla nemyslitelným přáním, se stává nádherným zážitkem, jenž si mohu dopřávat denně.