Jedná se o nízkokalorické sladidlo, které se používá do potravin a nápojů. Vědci z Queen Elizabeth College v Londýně jej získali v roce 1976 chemickou přeměnou sacharózy. Kouzlo spočívalo v nahrazení tří hydroxylových skupin atomy chloru. Sukralózu možná mnozí znají pod značkou E955. Je to zdravější a méně kaloričtější varianta cukru a je více než 500krát sladší. Je tedy naprosto ideální pro všechny, co se snaží shodit nějaké to kilo a nehodlají se vzdát oblíbených sladkostí. Samozřejmě je významnou náhražkou cukru pro diabetiky a je šetrná též k našemu chrupu. Prodávat se sukralóza začala v Kanadě v roce 1991, později v dalších státech. Evropská unie jí dala zelenou teprve před čtyřmi lety, dnes dva ze tří uživatelů náhradních sladidel preferují právě ji. Trošku zavádějící je však výrok, se kterým sympatizanti sukralózy často přícházejí. Není totiž pravda, že sukralóza neobsahuje žádné kalorie. Její kalorická hodnota je totiž v postatě stejná jako u klasického cukru. Sukralózy ovšem použijeme mnohosetnásobně menší množství. Navíc se v těle nerozkládá a projde v nezměněném stavu trávicím traktem.

Před tím, než používání sukralózy posvětily desítky nejvýznamnějších potravinářských organizací světa - mezi nimi též Evropský úřad pro bezpečnost potravin - proběhla řada testů, které potvrdily, že je sukralóza v podstatě neškodná. Museli bychom jí konzumovat více než 60 g denně, což odpovídá zhruba tisícovce tablet, kterými bychom si osladili kávu. Obávat se nemusíme ani toho, že sukralóza patří do stejné "rodiny" jako některé alkaloidy a dioxiny, je nerozpustná v tuku, takže se v našem těle obávaný chlór nehromadí. Na adresu sukralózy se ovšem nepějí pouze oslavné písně, stejně jako mnozí brojí proti aspartamu či glutamátu. Sukralóza je prostě laboratorně vyrobená látka a není našemu tělu vlastní. Na druhou stranu raději nechtějme vědět, jaké nevítané chemikálie obsahují "zdravá" rajčata či jablka.