Je pondělí ráno. Konečně s chutí opouštíme parné Santiago s 6 000 000 obyvatel a vyrážíme naším mikrobusem směrem na jih. Jedeme po magistrále, která je poloprázdná, takže můžeme vychutnávat neustálé výhledy na hřeben And na východě. Projíždíme města Rancagua, SanFernando, Curico, Talca, Linares, Chilan, Los Angeles a Temuco.
Vlevo z andského hřebene odvážně vykukují zašpičatělé bílé pyramidy místních sopek - od severu to byly Tinguiririca (4 300 m), Descabezado Chino (3 750 m), Descabezado Grande (3 830 m), San Pedro(3 621 m), De Longavi (3 242 m), Chilan (3 212 m), Antuco (2 985 m), Tolhuaca (2 806 m), Llaima (3 125 m) a řada dalších odvážných kuželů.
V městě Indiánů - Temucu navštěvujeme indiánskou tržnici a kupujeme suvenýry s indiánskou tématikou Pak pokračujeme již na jihovýchod do města Villarrica u stejnojmenného velkého jezera, kde se ještě před městečkem Pucon ubytováváme nedaleko vody v chatkách. Zítra máme v úmyslu si zajistit v Puconu v některé z cestovních agentur výstup na činnou sopku Villarrica (2 864 m).
Modlíme se s Mirkem a Vlastou, aby bylo pozítří slušné počasí, protože v březnu na jihu často prší. Počasí zde je zcela jiné než ve žhavém Santiagu. Tam bývá naprosto stabilní. Následujícího dne je skutečně zataženo a jedeme po snídani do Puconu. Na radu Heleny navštěvujeme více turistických agentur, všude mají jiné ceny za stejné služby - odvoz cca 10 km pod sopku, vybavení - duplexy, mačky, kalhoty a bunda, kamaše, cepín, přilba, rukavice - palčáky, brýle a dva horští vůdci pro devítičlenné skupiny odvážných. Každá agentura má jiný barevný odstín oblečení, aby horští vůdci v hoře měli přehled.
