Je čtvrtek 13.3.2006, osm hodin ráno místního času. U nás doma je o pět a půl hodiny více. Letadlo španělské společnosti IBERIA po svém třináctihodinovém letu z Madridu v délce 10 300 km konečně stáčí směr a přelétává hlavní hřeben zasněžených And směrem na západ k Santiagu. Někde pod námi je majestátní dvouvrcholová Aconcagua (6 959 m), nejvyšší hora amerického kontinentu, ležící ještě v Argentině, vzdálená od hlavního města Chile jen asi 200 km.

Od Atlantiku jsme měli možnost spatřit mohutnou "veleřeku" Amazonku v Brazilii, pouště na severu Chile, kde se nad náhorní plošinou nachází chilská nejvyšší hora - sopka Ojos del Salado (6 893 m) uprostřed nejsušší vysokohorské pouště na Zemi, rovněž na hranici s Argentinou a další desítky bílých pyramid jihoamerických šestitisícovek. Jsme ještě ve výši 9 000 m, ale již za 15 minut přistaneme v téměř šestimilionové chilské metropoli, kde bydlí 40 % obyvatelstva této krásné zajímavé země. Mrakodrapy uprostřed města plném smogu vytvářejí neopakovatelnou kulisu okolním vrchům And.

Hlavní město je vzdáleno po silnici 2 062 km od města Arica na severu a současně 3 090 km od města Punta Arenas v Patagonii na jihu, nekonečné Andy na východě to jistí po celé délce. Jak jsme se učili ve škole, je to nejdelší pohoří světa, část 15 000 km dlouhých Kordiller. Tak jsme se konečně dočkali a dotkneme se ho zblízka.

Jsme pětičlenná skupina bývalých studentů VŠB v Ostravě z let 1964 - 1969, která konečně přijala již mnohokráte nabízené pozvání našeho bývalého spolužáka Ing. Alexise Alváréze (1940) ze Santiaga k 14 dennímu poznávacímu pobytu v Chile. Kromě mne jsou zde dvě šarmantní světlovlasé Jany, krásná stále brunetka Vlasta a Mirek K., jeden z nejlepších současných ocelářských odborníků v ČR. Z původních asi dvaceti zájemců jsme nakonec z nejrůznějších důvodů zůstali pouze my.