Výstup na Rysy patří k nejoblíbenějším túrám ve Vysokých Tatrách. A to nemám na mysli monstrózní výstupy pořádané za bývalého režimu na počest jednoho téměř holohlavého pána, který snad tento vrchol možná ani nenavštívil a o němž skalní příznivci leninismu tvrdili, že tady vyjel dokonce na kole (jaká to pošetilost). Buď jak buď, jeho busta na vrcholu již dávno není.
Túru opět zahájíme na našem známém Štrbském plese. Z něj pokračujeme po Tatranské magistrále na Popradské pleso a dále do Mengusovské doliny. Stejně jako u předchozí túry, ve které jsme si popsali výstup na Kôprovský štít. Na rozcestí pod Rysy budeme narozdíl od předchozí túry pokračovat vpravo, nikoliv vlevo. Náš turistický chodník je značen červeně. Nejprve stoupáme kosodřevinou podél Žabího potoka, pak se naše cesta stáčí k východu a vzhůru pokračuje v četných serpentinách ve strmém travnatém svahu. Chodník je místy poničený a zasypán sutí stejně jako jeho okolí. Proto budeme obzvlášť ohleduplní k tatranské přírodě a v žádném případě si nebudeme zkracovat chodník!
Překonáme více než 300 výškových metrů a přes Wachterku (skalní práh Mengusovské doliny) se dostaneme do kotliny Žabích ples se stejnojmennými plesy. Ty budeme mít při výstupu po levé ruce. Na konci kotliny Žabích ples začíná chodník opět prudce stoupat. Dostáváme se do jednoho ze dvou technicky nejobtížnějších úseků výstupu na Rysy. Jeho nejstrmější část je zajištěna fixními řetězy a lany. V případě náledí je potřeba dávat velký pozor, neboť jsou zde hladké a mírně skloněné žulové plotny, které jsou navíc vyhlazeny podrážkami bot tisíců turistů, kteří tudy každoročně projdou. Pak již chodník pokračuje v serpentinách k Chatě pod Rysy, kde je možno zakoupit občerstvení, ale rovněž dát si i oběd!
Od chaty k vrcholu zbývá již jen čtvrt kilometru, samozřejmě že výškového, a asi 50 minut chůze. Nejdříve pokračujeme táhlým stoupáním do sedla Váha. Cesta bývá i v létě pokryta sněhovými poli, proto zachováváme opatrnost. V sedle budeme za vynaloženou námahu bohatě odměněni. Otevírají se z něj fantastické výhledy do Ťažké (dříve České) doliny, z jejíhož skalního prahu padají vody v podobě krásného Ťažkého vodopádu. Ten je však viditelný až ze dna Bielovodské doliny. Nesmíme zapomenout na takové vrcholy jako je Gerlachovský štít, nejvyšší štít nejen Tater, ale celých Karpat, Ťažký štít, Ganek a řadu dalších. Za našimi zády, na západě, pak se táhne členitý hřeben Bašt (viz např. foto na straně 115) s řadou vrcholů a věží.
