Na několika následujících řádcích bych se rád věnoval problematice řízení teleworkerů, tedy zaměstnanců pracujících vzdáleně z domova. Podle mého názoru se tento jev začíná stále častěji prosazovat i v našich podmínkách a staví zástupce mnoha společností před otázku, zda organizaci přizpůsobit těmto trendům.

Nedá se říci, že by práce na dálku byla něčím novým. V historii existoval a stále existuje dostatek povolání, která byla spojena s prací z domova. Můžeme jmenovat například řemeslníky různých profesí, kteří až do přechodu k manufakturám převážně provozovali svou živnost v dílnách přičleněných k vlastním domům. Určitě by bylo možné sestavit dlouhý seznam takových povolání, od umělců, přes projektanty, až po vědce. Mým cílem však je popsat možnosti uplatnění práce z domova v profesích, kde to dříve nebylo zvykem, a to především na místech vyžadujících kolektivní spolupráci. Dnes nejsou výjimkou například programátoři či telefonní operátoři pracující na dálku. Proč by si vytížený lékař, který zbytečně tráví čas psaním lékařských zpráv, nemohl najmout zapisovatele-teleworkera s odpovídajícím vzděláním a již při vyšetřování pacienta a stanovení diagnózy mu prostřednictvím internetového spojení diktovat lékařskou zprávu? Všichni známe situaci, kdy lékař po úkonu zasedne k počítači a zbytečně stráví pět až deset minut sepisováním zprávy. Namísto toho by zprávu dostal okamžitě po vyšetření, provedl by drobné úpravy a ušetřený čas by mohl věnovat dalšímu pacientovi. A proč by takto nemohl spolupracovat například americký lékař a bulharský zapisovatel? Žijeme přece v globalizovaném světě.

Troufám si říci, že hlavním důvodem postupného rozšiřování možností práce na dálku je především vývoj informačních technologií a jejich rostoucí dostupnost. Bez přístupu k moderním informačním technologiím by se práce na dálku mohla omezit jen na úzké spektrum činností a i tak by nikdy nemohla dosáhnout vysoké efektivity. Ve společnosti 21. století jsou nejcennější komoditou informace, ty však musí proudit oběma směry. Členové týmu musí mít pohodlný přístup ke všem relevantním datům a zároveň manažeři musí mít možnost v reálném čase analyzovat dosavadní výsledky pracovníků, a zajistit tak efektivní zpětnovazební řízení. Podmínkou pro účinnou práci na dálku je tedy odpovídající infrastruktura informačních technologií, protože jedině ta ve většině případů vytvoří z teleworkingu konkurenční výhodu. Zde je na místě zdůraznit, že vlivem většího otevření podnikové sítě světu je třeba velmi flexibilně reagovat na rostoucí požadavky na její zabezpečení.

V současné době, kdy je stále obtížnější získat vhodné zaměstnance, nutí situace organizace nabízet uchazečům o místa stále více rozličných výhod. Mezi ně patří právě možnost práce na dálku. Otázkou je, zda tato možnost představuje výhody pouze pro zaměstnance. Společnost, která umožní zaměstnancům pracovat z domova, musí sice na jedné straně vynaložit vyšší náklady například na informační technologie a jejich podporu, ale na straně druhé může omezit plochu kanceláří a teoreticky takto může zaměstnat i vhodné osoby v úplně jiném časovém pásmu. Nemusí být problém cíleně zaměstnat osoby pro nepřetržitou telefonickou či online podporu produktu, kdy podle modelu Follow the Sun společnost najme telefonní operátory v různých časových pásmech, a vyhne se tak příplatkům za noční služby. Teleworking může být zvláště v případě menších společností jediným řešením, neboť je pro ně nemyslitelné financovat provoz tří call center zajišťujících globální podporu produktu. Takto vystačí s jedním, na které budou napojeni operátoři z jiných časových pásem.