Virální marketing nachází uplatnění ve všech sférách, kde je možné uplatnit jiné marketingové metody. Své místo má především ve sféře B2C (business-to-customer), ale využít se dá v určité míře i v B2B (business-to-business) sektoru. Jeho zaměření je pak více profesní, ale vtip či zábavnou formu obvykle nepostrádá.
Příkladem B2B z oboru informačních technologií může být jakýsi překladač, který vytvořila společnosti Intel. Počítač simuluje dotazy „hloupých“ uživatelů internetu, na odborníkovi je na tyto nepříliš inteligentní dotazy odpovědět. Úkolem překladače je odpověď přeložit do vhodnější formy. Pokud tedy například odborník navrhuje na otázku: „Jak dlouhý je 14palcový ethernetový kabel?“ odpovědět: „To bohužel nevím, ale pokud chvíli vydržíte, najdu metr a změřím jej, “ dostane se mu rady, aby raději řekl: „Jsem velmi potěšen, že jste si pro vyřešení tohoto problému vybral právě mě.“ Pokud vám tento program nepřipadá vtipný, nezoufejte. Patrně nepatříte do té správné cílové skupiny.
Vhodnou oblastí pro virální marketing je nekomerční sféra, kde je jeho použití o to snazší, že jeho úkolem není nic prodat a často naopak přispívá dobré věci. Rozšíření výrobku (služby) je mnohdy jen otázkou uspokojení určité touhy, silným motivem k šíření však může být i apel na lidskost či naopak obava o své blízké. Velké možnosti má v tomto směru sociální reklama, jejímž prvkem může být určité šokující nebo obavy vyvolávající sdělení. Příkladem je billboardová kampaň z roku 2001 vyobrazující staženou lišku vedle dámy v kožichu. Zadavatelé reklamy, organizace ochránců zvířat, se tímto způsobem rozhodli upozornit na to, jakým utrpením musí zvíře projít, aby někdo mohl mít kožich. Rada pro reklamu tehdy doporučila reklamu stáhnout, což se v poměrně krátké době stalo, ale diskuze a šíření mezi lidmi tato kampaň způsobila. Zde je také vhodné zmínit, že velkým nepřítelem sociální reklamy jsou hoaxy, díky jejichž záplavě a lživému obsahu se lidé vůči sociálním sdělením stávají prakticky imunní.
V komerční sféře je virální marketing často užíván spíše jako doprovodná metoda než jako hlavní marketingová aktivita. Obvykle také slouží spíše k rozšíření povědomí o značce, produktu či službě, než k přímému zvýšení prodejů. Tvorba virální kampaně na placený produkt je totiž sama o sobě výrazně obtížnější, motiv musí být o dost silnější. Snazší je to v případech, kdy nabízený výrobek je natolik revoluční, že touha vlastnit jej převýší peněžní aspekt. Stejně jako v nekomerční sféře zde mohou mít úspěch všechny kampaně, u kterých se podaří vyvolat rozruch. Obtížnější realizace kampaně neznamená, že by se komerční organizace měly virálnímu marketingu vyhýbat. Naopak. Kniha Marka Hughese obsahuje velké množství úspěšných příkladů, které spolu zdánlivě nemají nic společného. Popisuje příběh společnosti Half.com, která prodává knihy, CD a DVD, společnosti Apple vyrábějící počítače, nízkokalorického piva Miller Lite, začínajícího chiropraktika Jeffa Greenfielda, televizní show American Idol (u nás proběhla pod názvem Česko hledá SuperStar), letecké společnost Kiwi Airlines a dalších. Jejich marketérům se povedlo zaujmout. V okamžiku, kdy se stal jejich výrobek či příběh zajímavým pro média, měli napůl vyhráno. Mediálně přitažlivé téma má potenciál stát se tématem běžných rozhovorů a zvýšit tak známost značky. Zvýšení prodejů na sebe pak nenechává dlouho čekat.
