Všichni dobře znáte ten pocit, kdy se podíváte do zrcadla a obraz, který vidíte se vám nemusí vždy zcela líbít. Někdy vám to sluší o trochu více, někdy naopak o něco méně. Sami k sobě pak býváte ale daleko kritičtější než je opravdu nutné.

Vidíme pouze oteklé oči po probdělé noci, podrážděnou pleť, popraskané rty, zničené vlasy … a se slovy, že lepší už to asi nebude odcházíme ke svým denním povinnostem.

Na druhou stranu naše okolí tak kritické není, naopak naše “nedokonalosti” většinou ani nevidí. Jak je to ale možné? Vnímání sama sebe je složitý proces a ve většině případů je spojeno s naší psychikou. Pokud se cítíme mizerně, nemáme náludu a nic se nám nedaří, pak není divu, že ani obraz v zrcadle nás zrovna nepotěší. A na druhou stranu, pokud nejsme spokojeni se svým vzhledem, odráží se naše nespokojenost i v chování. Je to začarováný kruh.

Uspěchaná doba nás nutí být neustále pod tlakem, jsme ve stresu, často přecitlivělí a nervózní, a kdo není dokonalý zkrátka není IN. Není divu, že najít znovu cestu k harmanii nás stojí mnoho sil.