Zvěřinu dělíme na vysokou – jeleni, srnci, daňci, černou – divočák, srstnatou – zajíc a divoký králík a pernatou – bažanti, koroptve, křepelky, divoké kachny apod. Většina kuchařů vám potvrdí, že nejlepší příprava zvěřiny je ta nejjednodušší, při které vynikne specifická chuť masa. U starších kusů zvěřiny je nutné nechat zvíře ještě v kůži několik dnů odležet. Maso bez kůže by poté mělo zůstat ještě několik dnů v chladu naloženo do marinády, ideálně v kameninové, porcelánové nebo skleněné nádobě. Nejjednodušší je marinovat maso v podmáslí nebo kyselém mléce (používá se zejména pro mladší kusy). Maso musí být v tekutině, kterou denně vyměňujte, zcela ponořeno. Divočejší chuti dosáhnete, když do masa vetřete roztlučená zrnka jalovce. Nejčastější je však nakládání masa (zejména toho staršího) do octa a zeleniny. Nejprve svaříme vodu s octem (množství řídíme podle chuti a následné úpravy), přidáme 4-6 zrnek pepře, 2-3 zrnka nového koření, 2-3 zrnka jalovce, 1-2 bobkové listy, případně i trochu tymiánu. Maso dáme na pekáč, posypeme na kolečka nakrájenou cibulí (1-2 kusy), karotkou, petrželí a kouskem na proužky nakrájeného celeru, zalijeme prochladlým vývarem a přiklopíme. Dáme do chladna a během marinování maso obracíme.
Bažant čerstvě přinesený například z honu by měl ještě nejméně čtyři dny viset, aby se plně rozvinula jeho chuť. Mladší kusy se výborně hodí k pečení, starší potom k dušení. Usnadnit si práci se škubáním a kucháním je patrně snem každé kuchařky, a tak si lze bažanta již vykuchaného koupit ve některé specializované prodejně.
