a koukala, jak martin zatím obdivně komentuje obložené cihly cafébaru od starých lahví po trička s houslemi. od indiánských náčelníků v řadě po sochu černošského předváděče se ztopořeným mužstvím bájných tvarů. a zavoněla tráva. spolužačka nabídla tátovi a ten s komickou suverenitou světáka vzal jointa a dlouze si popotáh z ubalené cigaretky. martin drží jointa a slastně komicky vyluzuje úsměv. spolužačka gestem naznačuje, že je jana na řadě. jana se ocitá u svatého přijímání, když na svých rtech cítí martina. svátost s přivřenými očima. cigaretka se otáčí dokola a jana se snaží o obyčejnost obyčejnou pod letmým dohledem žádostivých očí.

a jana právě objevila vysoké barové židle u barového stolku, jak na jedné z nich zatím v pohodě trůní. sice netušíc jak, ale jistě ví, že stejně musí dolů i s pivkem na odskok. a je tu martinova ruka s úsměvem gentlemana, který mu opravdu jde. cesta za záchranou stanicí první pomoci s obdivem po stěnách cafébaru. a je tu ruka kolem pasu a: „že je to tu skvělé?“ a dlouhý polibek stvrzení pravdy.

taxík odváží dvě chobotnice s chapadly propletenců. a kolik jich vlastně toužící milenci mohou vlastně mít? jeho chapadlo v jejím tričku na zádech. její chapadlo po jeho noze a nahmatala další připravené... neodtáhla své chapadélko a raději hlazením přešla k pevnému sevření. živočíšné pudy a jeho vůně. pane bože, ten chlap voní! a není to jenom parfémem. cítí jeho, jenom jeho vůni, chlapa. jsou ve výtahu jakési administrativní budovy a jana má chuť dělat hlouposti o půlnoci nejdůstojnější. to, co ji svíralo pod tričkem, má martin už v kapse koženého saka jako osvobození a úlovek na cestě taxíkem. jana se jen zeptala se zvláštním tónem v hlase: „jak dlouho pojedem?“ a mrkla na tlačítko stop. výtah se zastavil a jana už jen na kolenou rozepíná jeho pásek u kalhot. v euforii noci vůní a jana dosáhla svého! toho, co viděla na péčku, teď prvně mozkem vášně a plnou pusou rozvášněné neukojené mladé ženy v říji. jeho ruce po chvíli ji zvedají se slovy: „chci si tě užít víc“. a neútulná kancelář, naštěstí s kobercem připraveným na cokoliv, podlehla zdvojené vášni žilinské půlnoci.

udýchané propletence nahých těl na koberci kanceláře a jana schoulená v náručí je najednou malinká a ještě menší holčička s očima navrch a v krásné pohádce věčna. teď starostlivý táta halí studená ramena princezny a jana se slastně tulí uspokojením.