ono vůbec psát o mladém děvčeti... co je zajímavé na mladé holce? tedy kromě křivek správně umístěných. potřebuji čitelnost myšlenky, je-li schopna takového úkonu. když zestárne, táhne v sobě svůj život těch let. ale co s mladou?

stála na zastávce. stála na zastávce, ale tak nějak jinak. stála nakřivo. měla něco s kyčlemi. (ach ano, musí být krásná). a byla. říkejme jí jana. jana byla ráda, že už nevláčí s sebou ty protivné berle. francouzské berle. proč se jim tak blbě říká? když pomyslí na francii, nechce vidět berle, zavře oči a vidí kavárničky a lidičky čtoucí a povídající, v ruce sklenku bílého. krásný číšník přinese dortík a kávu. to nádherné spojení chutí a barev. vydrží se chvíli kochat pro tu chvíli sladkého opojení. zaplatí a číšník jí pochválí francouzštinu, jana se usměje a úklonem poděkuje za pomoc se židlí. číšník se nakloní a řekne tiše – jste krásná. červená se, ví, že se bude červenat, jak by se neměla červenat, když... ne, nestěžovat si a krásná je, to ví.

a teď stojí křivě na zastávce trolejbusu, v ruce knihu a na zádech baťůžek. ještě má pět set, které si šetřila. vzpomínka na budoucnost v paříži ji otočila ze zastávky trolejbusu. kolébavou chůzí se vydá pomalounku do cukrárničky, kterou viděla výlohou už tolikrát. dělá jí potíže nespěchat svou kolébavou chůzí. je menší než ostatní dívky a má pokroucené nohy tak nějak podivně. téměř utíkala, když dříve měla dojít pěšky.

ten útěk, když jste ještě oberlená, není o dupání a funění. je to útěk vnitřní, kdy každý další roh domu přitahujete k sobě svým bolavým pohledem. bolavým jen uvnitř, bolest bytí mladé krásné dívky s nohama nechodícíma... ne, ne, to není pravda, chodí a není na vozíku! a znovu hrdý úsměv a teď jen v klidu do pařížské kavárničky s francouzským krásným číšníkem v plzni asi za třetí ulicí. tři přechody, a obrubníky raději nepočítá. je silná, ví, že je silnější, než kdokoliv kolem.