má žena po operaci zmožená, a proto doprovodím zlatou ubolavěnou ženušku na kontrolu. a když některé ty špitály uzdravují málem na potkání, tak zas některé návštěvy u vašeho lékaře vás položí, aniž byste si zaplatili.

sedíme si svorně, čekáme na ten doktorský úřad a jen se slyším, jak ze mne tečou slova: „nějak se ten svět najednou rychle naklání, nevím, jestli bych neměl využít tuto návštěvu u lékaře.“

tlak to nebyl, a tak mě vezou o patro níž k neurologovi a chuděrka má drahá už jen kouká, jak to všechno frčí. a protože tento stav je nejblíž hezké opici, cítím se v něm i docela příjemně, jen kdyby tolik neplaval...

měly naléhavější případ, a tak už sedím s lístečkem a přes mou opici zadara pozoruju cvrkot. koukám, jak minoritní občan chánovského typu ve slušných teplákách a opravdu náležitě domestikovanej opouští sedák v čekárně a tento je vzápětí „mou“ milou sestřičkou dezinfikován. a nezapomněla ani kliku. minoritní občan chánovského typu úplně asi nebyl, protože jinak by asi náležitým křikem ocenil tuto starostlivost. tento pán s culíkem v teplácích jen nahlas podotknul: „asi prasečí chřipka“ a nedal se vyvést z míry. mezitím na chodbě u neurologa jsme čím dál hlasitěji komentovali hnědokošilaté úkony přičinlivé sestřičky ze železniční polikliniky plzeň. výstup mohl být ukončen se zprávou v rukách teplákového pána s culíkem, ve které četl nahlas, a to už se smála celá čekárna - že se má dostavit na psychiatrii místo požadovaných lázní....