Patrnerské vztahy procházely svým vývojem po staletí a každé období v dějinách do nich přineslo svá pozitiva i negativa. A jak tomu bylo ve středověku? To se vám budeme snažit přiblížit v následujícím článku.

Jaký byl sexuální život partnerů z pohledu medicíny?Světský názor na sexualitu ve středověku vytvářela nejen veřejná moc, ale i nově vznikající lékařské fakulty v městských univerzitních centrech, nejprve v Itálii a odtud dále na sever. Ve výkladu anatomie a fyziologie pohlavních orgánů člověka na sklonku středověku spolu soupeřily dvě odlišné představy o početí, obě vycházejí z antiky. Podle „tradiční“ interpretace řeckého lékaře Galéna (zem. 201) zárodek vzniká ze dvou spermií, mužské a ženské. Aristoteles, jehož pojednání byla znovuobjevena ve 13. století, ovšem tvrdil, že spermie produkuje muž a žena pouze poskytuje pasivní surovinu, v níž spermie začnou působit.

Nedávný podrobný výzkum pozdně středověkého názoru na pohlavní funkce však ukázal, že většina lékařů v této době dávala zapravdu „umírněnému galénismu“ a dál věřila tomu, že spermie vysílá jak muž, tak žena. Rozhodující přínos pro pokračování galénské tradice a rozvoj skutečné filozofie „zdravého pohlavního života“ představovala arabská medicínská pojednání o pohlavní hygieně. Všechna tato díla, kterých bylo od 9. do 12. století v arabštině sepsáno více než sto, zdůrazňují nutnost pohlavního života pro zdraví jedince. Patrně nejvlivnějším z těchto autorů byl Avicenna (zem. 1037), který vyzdvihoval blahodárný účinek koitu a spojoval plodnost se sexuálním potěšením. Další vlivný autor, Ibn Fallita (1350-1400), odsuzoval muže, kteří upírali ženám sexuální rozkoš.

Tyto názory s jistými „skromnějšími“ úpravami přejala celá řada středověkých autorů, kteří se ve svých spisech věnovali pohlavnímu životu. Slavné pojednání Trotula, napsané ve významném středisku medicíny Salernu ještě předtím, než se se svým dílem proslavil Avicenna, varovalo před sexuální abstinencí u žen, která může znamenat jen potíže; pohlavní styk je pro zdravý život ženy podstatný. Jak prohlašuje autor Questiones Salernitanes (kolem r. 1200), „není neslušné to, co je přirozené“. Arabský vliv mohl toto stanovisko jen podpořit; evropští lékaři Jan z Gaddesdenu, Michele Savonarola, Arnolg z Villanovy a další byli všichni jakoby ozvěnou arabského pochopení pro sexuální rozkoš žen. Katalánský text ze 14. století – Speculum foederi, jde ještě dále, začíná jako medicínské pojednání, ale zakrátko se rozvine do skutečné Kámasutry, zdůrazňuje souznění a představivost, povzbuzuje k milostným předehrám a vypočítává dokonce celých 24 poloh!