Situace v Egyptě připomíná Írán roku 1979. Západu se může zdát, že jde o romantickou revoluci, která setřásá moc zlého diktátora. Současná realita nejdůležitější arabské země je ale výrazně složitější.
KOMENTÁŘ: Co bude dál? Armáda, Mubarak, islamisté
Husní Mubarak to má hodně nahnuté. Pro Západ, který teď na Egypt naivně přikládá pohádkové schéma o lidské touze po demokracii střetávající se s diktaturou, je to dobrá zpráva jen zdánlivě. V roce 1979 to zhruba takhle vypadalo i v Íránu.
V Egyptě nejsou fundamentalisté. Zatím. Přesněji řečeno jsou, ale není je vidět. Ostatně Írán ukázal, že touhy a složení demonstrantů mohou mít ve finále jen málo společného s tím, kdo nakonec převezme moc.
Nedávno jsem četl novou egyptskou anekdotu. To si takhle Mubarak zavolá šejcha Azhára, který je nejvyšším duchovním v zemi, a zeptá se ho, jestli jsou v nebi squashová hřiště. Prezident totiž tenhle sport i přes svůj věk (je mu 82) miluje. Šejch si vyžádá nějaký čas, aby se mohl zeptat Nejvyššího. Pak přijde a řekne: "Mám pro vás dvě zprávy. Dobrou a špatnou. Ta dobrá je, že tam opravdu jsou hřiště na squash." "A ta špatná?" ptá se zjevně potěšený Mubarak. "Máte tam zamluvený kurt přesně za tři týdny."
Protože vtip se vyprávěl ještě před demonstracemi, narážel na nekonečný seriál pověstí, že Mubarak je na umření. Egypťané ho nechtěli už dlouho. Teď to ale vypadá spíš na politickou smrt.
Zdroj: Zpravy.idnes.cz