Pro Evropana v létě zvyklého na studené nápoje je trochu překvapivé, že v horkém klimatu sahají lidé po vřelých nápojích jako je káva nebo čaj. Již jsem znala zázračný účinek horkého a silného čaje, ale dlouho jsem odolávala dietetickému prokletí vrchovatých lžiček cukru. Syřan vezme docela malou skleničku, na dno nasype klidně i dvě vrchovaté lžičky cukru a pak to zalije silným čajem. A vypije to ve stavu téměř vroucím. Pozvání na čaj nebo nabídka čaje při jakémkoliv jednání, jímž může být i koupě pytlíčku datlí, je nejzákladnějším a minimalistickým projevem pohostinnosti. A také doplněním energie během dne. V tom je to tajemství cukru. Po pár dnech jsem se již slazení nevyhýbala a po dvou sklenkách čaje jsem běhala celé kilometry po sluncem rozpálené stepi nebo ulicích Damašku.
Čaj se arabsky nazývá šaj nebo šej, takže se domluvíte i česky. Servírují ho v malých, baňatých konvičkách (vatšinou made in China), do nichž se vejde překvapivé množství nápoje. Ten se udržuje teplý třebas na plotně. Mnohdy se nalévá již oslazený a cukřenka je na stole pro labužníky, kteří by si žádali energickou bombu silnější razance. Na to je třeba dávat pozor a doporučuji čaj před slazením ochutnat. Jakmile skleničku dopijete, hostitel pokládá za samozřejmé ji ihned dolít.