Po krátké nepohodlné noci nebylo na co čekat. Vyráželi jsme do víru velkoměsta, čekal nás průzkum New Yorku, tedy jeho srdce, jímž je Manhattan. Večer jsme měli sraz s Jennou, která mi poslala zprávu, že zajdeme po její práci na drink. Hlavně ale, že u ní můžeme přespat. To se hodí, protože další noc mezi vlaky, komáry a gangy bych asi nedal. Pro Pepeho to je navíc poslední celý den v Americe, tak si drink i pořádný gauč zaslouží.

Zariskovali jsme a nechali Ádu v jedné z bočních uliček, kam ještě nepronikly parkovací automaty. Bude tu stát chudáček sám přes noc, a my se budeme jen tiše modlit, aby si ho nikdo z místních, který se chce předem zásobit na vánoce, nevšiml. Přijít zítra k autu a vidět rozbitý okýnko... ne, ne, nebudu o tom ani psát. Přes tyto obavy jsem uvnitř zapomněl pas. Snad jako bonus pro případného zloděje.

Za půl hodiny nás vyplivlo metro v centru Manhattanu. Chtěli jsme vidět všechno, ale vybrat, co tím "všechněm" bude, je oříšek. Vždyť z dolního konce Manhattanu až nahoru je to hodně moc kilometrů. Vidět tak za den Central Park, Sochu svobody, Times Square, Wall Street, vyjet na Empire State Building, vzpomenout na sestřelená ´Dvojčata´ v místě, kterému Američané říkají ´Grand Zero´, přejít Brooklynský most nebo prolézt čtvrť Soho, Little Italy a Chinatown, prostě nejde.

Vzhledem k tomu, že motorem člověka nejsou pamětihodnosti, ale jídlo, rozhodli jsme se probrat strategii u pizzy. Procházeli jsme zrovna Malou Itálií, zahalenou do červeno-bílo-zelených barev, a tak nás zlákaly vonící restaurace napěchované pěkně do jednoho bloku. Na tabuli zářil nápis ´Pizza pro dva za 16´. Nebylo co řešit, snad zase nenaletíme. Co bych dlouze vyprávěl, naletěli jsme. Na stole přistála pizza menší, než jsme z Čech zvyklí pro jednoho, ovšem než jsme stihli zareagovat, byl ulízaný vrchní pryč. Zřejmě tušil, že děkovat mu nechceme. Inu, příště přestaneme improvizovat a skočíme na čínu. To je jistota. Psů melou pro každého dost.