Všichni lidé si rádi pochutnávají na borůvkovém koláči, borůvkových knedlících, borůvkových pohárech či borůvkách se šlehačkou, avšak ne vždy si uvědomí, že borůvka černá je odedávna používána i jako léčivá rostlina. Jedná se o drobný, bohatě větvený keřík s hustou sítí kořenů, podzemních výběžků a plazivých kmínků, ze kterých vyrůstají přímé zelené, až půl metru vysoké hranaté stonky se střídavými opadavými listy. Plodem je modročerná, modravě ojínělá bobule s tmavě červenofialovou dužinou osvěžující nakysle sladké chuti; kvete v květnu a červnu. Pro farmaceutické léčebné účely se sbírají listy i plody borůvky černé.

Listy Borůvky černé, které poskytují drogu Follium myrtilli, se sbírají od května do září, nejhodnotnější drogu Borůvky černé ale poskytují mladé listy sbírané v květnu a červnu v době květu zdrháváním z neplodných větviček. Poměrně velmi křehké listy se nesmí pomačkat, neboť poškozené listy při sušení výrazně hnědnou. Listy Borůvky černé se suší co nejrychleji ve slabých vrstvách nejvýše 3 cm vysokých nejlépe přirozeným teplem; při umělém sušení listů Borůvky černé za účelem získání co nejkvalitnější drogy Follium myrtilli teplota nesmí překročit 35°C - při vyšších teplotách se droga zcela znehodnotí a pro domácí lékařství za účelem přípravy borůvkového čaje proti průjmům díky zejména u dětí zcela bezcenná. Droga je bez pachu a má slabě svíravou chuť. Droga si musí zachovat zelenou barvu nesmí obsahovat jinak zbarvené listy a zejména větvičky. Plody Borůvky černé poskytující oblíbenou a značně účinnou oficinální drogu Fructus myrtilli, se sbírají buď ručně použitím hřebene v době plné zralosti. Sběrač plodů Borůvky černé by měl zabránit zbytečnému rozmačkání pracně nasbíraných plodů.

Po odstranění příměsí a rozmačkaných plodů se plody Borůvky černé suší ve slabé vrstvě nejprve na slunci a následně pak umělou teplotou do 60°C v troubě nebo sušárně a dosušují se až do úplného svraštění opět na slunci, aby zcela neztvrdly. Droga Fructus myrtilli je bez pachu a slabě svíravé, nakysle sladké chuti. Kvalitu drogy Fructus myrtilli negativně ovlivňují nezralé a připálené plody, příměs listů a zbytků jiných rostlin. Plody snadno nasávají vlhkost z ovzduší a plesniví, je tedy důležité je jednou za měsíc či dva prohlížet a případně i dosušit. Listy borůvky obsahují třísloviny, glukokyniny a organické kyseliny včetně vitaminu C; V plodech je kromě tříslovin a glukokininů asi 25 % cukrů, řada organických kyselin, pektin, karoteny a významné anthokyany. Zvláštností je, že v listech je hojně obsažen mangan. Obě drogy z Borůvky černé se používají především jako značně účinný prostředek se svíravým účinkem při průjmech, listy jako pomocný lék při cukrovce, neboť glukokyniny snižují hladinu krevního cukru a plody slouží i ke kloktání při zánětech dutiny ústní. Listy jsou součástí průmyslově vyráběné čajoviny dříve prodávané pod obchodním názvem Diabetan; plody jsou obsaženy v v protiprůjmové čajové směsi dříve prodávané pod názvem Tormentan.

Již dlouho je známo, že barviva plodů Borůvky černé mají příznivý vliv na regeneraci očního purpuru a zvyšují zrakovou ostrost. Za II. světové války byly borůvky součástí jídelníčku anglických letců, provádějících noční nálety a dnes slouží k výrobě přípravků zlepšujících vidění při umělém osvětlení a jsou povinnou součástí stravy kosmonautů pro mnohostranný příznivý vliv na centrální nervový systém. V lidovém léčitelství se odvar z listů i sušených plodů borůvek někdy pije jako náhražka pravého čaje a lze doslova hovořit o borůvkovém čaji. Vyjma mírných protizánětlivých účinků, které lze využít při přípravě kloktadla, odvar či cezený zápar lze s úspěchem použít při průjmových onemocněních. Sušené borůvky jsou známým a oblíbeným prostředkem proti již zmíněným průjmových onemocněním; zejména u dětí pro jejich jemné působení a příjemnou chuť. Čerstvé borůvky patří pro vysoký obsah většiny vitaminů mezi nejvyhledávanější a nejhodnotnější ovoce, které má výrazně příznivý vliv i na epitelizaci sliznic. Na horských rašeliništích se můžeme setkat také s borůvce podobnou Vlochyní bahenní ( Vaccinium uliginosum L. ), která má však zaoblené listy sivé barvy a bobule s bezbarvou dužinou. Jsou mírně jedovaté, tedy nejedlé a zejména proto, že po požití působí mírné závratě, dostaly lidový název opilky.