Na stole mi dnes ležela dvě žhavější alba, ze kterých jsem nakonec vybral to pravé pro recenzi. Oba interpreti se točí někde kolem alternative metalu, přičemž každý do něj vkládá navíc něco jiného, aby připravil hutný hudební pokrm. Nakonec jsem, po delším výběru, dal před „Cold Day Memory“, v podání atlantské partičky Sevendust, přednost opěvované desce „Diamond Eyes“. Jejími tvůrci jsou o dost populárnější rockeři ze Sacramenta – Deftones.
Deftones platí za skupinu hodně netradiční - ve svém arsenalu mají kromě alternative metalu i prvky stylů jako nu-metal, art rock nebo post-grunge, což jsou ingredience dost nevídané. V posledních letech navíc prochází kapela celkem výrazným vývojem svého projevu. Již od začátku je dominantním článkem kapely zpěvák a frontman Chino Moreno, který svým až „ponirvánovsku“ emotivně vedeným hlasem reprodukuje poetické texty, kterých je povětšinou sám autorem. Vývoj však musíme hledat více než ve zpěvákovi, v určité filosofii těchto lead-vokálů. Ve starších albech si matně vybavuji tracky jako „Minerva“ nebo „Back to School (Mini Maggit)“, které byly hlavními singly Deftones té doby. Chinovi vokály tam táhlými řevy a rapem podporují hlavně dominantní zvuk elektrické kytary a basy. Tyto dva nástroje považuji v té době za nositele melodiky. Letos ale vše nasvědčuje tomu, že sacramentská alternativní banda dovršila dlouhodobý záměr, který může posluchač poznávat i v předešlých albech. Chino tam pomalu ale jistě přebíral část melodické stránky skladeb a tak se stává ještě větším pilířem celého projevu Deftones. V letošním albu již nese jeho nezaměnitelný hlas na svých pomyslných bedrech de facto každou hlavní melodii a v řadě refrénů se jedná skutečně o melodie par excellence. Na co je dobré se zaměřit na desce „Diamond Eyes“ ?Celý koncept alba je jen podtrhem faktu, že psychické rozpoložení kapely bývá někdy hlavním ovlivňujícím faktorem při práci na nových počinech. A je jen úkazem geniality a originality „Deftounů“, že dokázali každodenní nejistotu a bezbrannost přeformovat v tak emotivní album – tentokrát až nezvykle agonické. O čem tu vykládám ? - Dne 3.11.2008 byla celá základna Deftones šokována zprávou, že basák Chi Cheng, kterého členové kapely již na konci osmdesátých let tak pracně vybírali z mnoha kandidátů, se stal účastníkem vážné dopravní nehody. Cheng byl hospitalizován v kalifornské nemocnici a posléze převezen mezi odborníky na mozková zranění. Následkem nehody totiž tento ceněný basák upadl do kómatu. V lednu frontman dokonce bere do kapely náhradníka za, podle jeho slov, „padlého kamaráda“, který se připojí k Deftones - tím byl Sergio Vega, který s kapelou absolvoval i Bamboozle Left Festival v Kalifornii. Cheng nakonec svůj boj vyhrává, kdy se po šesti měsících probral z kómatu a jeho stav hovořil o brzkém návratu. Bylo k čemu, neboť i touto událostí podal svým kolegům takřka vypracovaný koncept celé desky.Titulní singl „Diamond Eyes“ je dokonalým příkladem vokálové proměny, kterou jsme řešili výše. Skladba začíná typicky nu-metalovými riffy a emotivními hříčkami s hlasem „velkého China“, s nástupem refrénu se ale promění celý charakter skladby na o mnoho lyričtější a když Chino zapěje ve svém refrénu „Diamonds reign across the sky“, skutečně bych mu uvěřil diamanty vládnoucí na nebesích. Není náhodou, že tímto singlem oslovili Deftones tisíce a tisíce fanoušků a posluchačů, a „Diamond Eyes“ bleskově zaujala vysoká místa v žebříčcích poslechů. Celý koncept, byť stejnojmenný, však rozhodně není albem jednoho hitu.Album má evidentně silný hlavně začátek. Hned další stopa s názvem „Royal“ vyzní vskutku královsky, jak napovídá její název, a pro mě byla takovým hlavním hitem - při vší úctě k vládě diamantům, ať už sebevíc blyštící představy by mohla vnést do naší politiky. Možná jsem zamrzl ve starších obdobích kapely, ale ty emotivní řevy mě u Deftones tak nějak odjakživa chytají za srdce. Čisté vokály mezi těmito zpěvy navíc zní o mnoho víc psychedelicky než jak tomu je u zmiňovaného singlu.Trojka s názvem „Cmnd, Ctrl“ vystupňuje mé pamětnické prožitky na maximum. Refrén tady sice nepřichází s ničím nezvyklým, ale jednotlivé sloky jsou takovým testem, co všechno vydrží Chinův „ječák“ v nu-metalových úsecích. Když v první sloce vykřičí své „Oh I can just imagine the difference it has“, přísahám, že mi přejel mráz po zádech.U tracku „You've Seen The Butcher“ pod číslem 4 jsou zase stavebním kamenem totožné riffy spojené s táhlými naefektovanými zpěvy postupně přecházející do pozadí.Nakonec bych zmínil song Sextape, osmý na albu. To je silně baladická skladba, navozující takovou rozlehlou až snovou atmosféru. Jakkoliv jsem to čekal, nenašel jsem nic převratného, neboť se motiv snů objevuje přímo v textu „Floating on the water ever changing, picture hours out from that, into with all our dreams“. Snad příště :)Ať už Deftones říkají médiím po zničení konceptu na připravované album „Eros“, že chtěli změnit styl hudby bez ohledu na události kolem autonehody Chenga, nebudu jistě jediným, kdo si o tom pomyslí své. Co nyní pronesu, bude znít trochu cynicky pro obyčejného člověka, který si jen rád poslechne dobrou metalovou hudbu (někteří ryze metaloví fanoušci prominou, neboť i zcela logické škatulkování nu-metalu pod metal je jim proti srsti). Je totiž paradoxem, že i natolik deprimující událost a neustálá vnitřní agonie z kritického stavu blízkého kamaráda dokáže nadopovat vynikající hudebníky jako Deftones a umělecky pozitivně k něčemu přispět. Tím něčím je vytvoření skvostné sbírky emocí a psychedelických ploch v kombinaci s nu- a alternative metalem, kterou je beze sporu aktuální deska Deftones - „Diamond Eyes“.
