Po delší odmlce při prázdninovém pracovním shonu je konečně čas vrhnout se na další žhavější hudební želízko v ohni. Původně jsem směřoval někam do řad melodic power metalu pod rouškou italských Rhapsody Of Fire, když ale 3. srpna vyběhlo na světlo světa nové album jednočlenné hudební „skupiny“ Secondhand Serenade, volba byla jednoznačná. Co nám frontman a jediný člen acoustic-rockového projektu, John Vesely, připravil po dvouletém odstupu od vydání posledního alba „A Twist In My Story“?

Pro nepříliš zasvěcené bych nejprve rád představil hudebníka – John Vesely je člověkem, který se možná nachází ve středu mnoha kontroverzí – jak už to v těchto hudebních kruzích bývá. Méně zdatnými posluchači, kteří zamrzli někde v kostce syrového metalového ledu, bývá škatulkován bez pardonu za průměrného „emaře“, od kterého je třeba dávat ruce pryč. John Vesely je však interpretem, který hravě předčí většinu tvrdých hochů z hard & heavy okruhu. Californský písničkář zvládá obstojně hru na kytaru i na klavír, k tomu má letitou praxi ze své tvorby v nahrávání za pomoci multitrackových programů a hardwaru. Tyto mu slouží k navrstvení několika vokálů nebo backgroundového podkladu ke svým písničkám. S nadsázkou tak lze tvrdit, že ve studiích nahrávací společnosti Glassnote, která uděluje label aktuální desce, už se prakticky musí kopat do oněch partií.

Stylově lze Secondhand Serenade zařadit, jak už bylo řečeno, hlavně do acoustic rocku, určitě se dá z jeho tvorby vyslechnout také příměs alternative rocku. O čem John zpívá ? Tematika jeho textů se točí předevím okolo vztahů – a to spíš v té emotivní a ne příliš šťastné rovině, což může být právě trnem v oku „tvrdých hochů“. Je na pováženou, kde bere John inspiraci pro své písně, protože žije již několik let po boku své chotě, Candice. Ona má být také údajným důvodem pro volbu názvu projektu – Secondhand Serenade. Veselyho serenády se k nám totiž dostávají formou nahrávky až z druhé ruky, z té první „firsthand“ je slýchá právě umělcova žena.

Jako první stojí za zmínku hned první stopa s názvem „Distance“ - to je jeden z mála tracků, které si ponechaly dřívejší strukturu, především v duchu posledního alba. Stejné harmonie i jemně atmosferický úvod s nástupem bicích a kytary v pravý okamžik – to vše dobře známe. John omlouvá odloučení s milovanou osobou vinou dálky refrénem: „I hate myself when I'm away from you, I swear I'm sorry. Please don't hate me too...„