Když první album mladého ale vyzrálého písničkáře, Tomáše Kluse, spatřilo světlo světa, zvedla se vlna rozporuplných reakcí. Ta rozumnější a soudná část publika, která si pustí před koupí desky ukázky více tracků a usoudí více či méně subjektivní a hudební závěry, označovala Toma za možná největší talent roku 2008. Ta druhá, méně hudebně zdatná část publika, zaslechla v rádiích první singl „Do nebe“ a začala provolávat hory nesmyslů o tom, jak je tuctový, komerční a kdo-ví co ještě...

Upřímně řečeno, člověk, který vyhledává nové hudební objevy v řadách Maxima muziky na Evropě 2 pod dojmem hledání něčeho nekomerčního a neotřepaného, zrovna ani sám o sobě nejeví charakter jakési undergroundové či rebelující modly. Ať tak či onak, faktem zůstává, že v písničkářských okruzích zaznamenalo album na debut tak mladého umělce nevídaný úspěch a získalo si srdce nejedné romantické duše. Do jaké míry podlehl i Tomáš rádiovému tlaku a nadprodukci na úkor kvality, poodkrylo právě loňské album - „Hlavní uzávěr splínu“. Nezbývá než „z posledních pocitů poskládat ještě jednu úžasnou chvíli“, po kterou se chopím nového alba Tomáše Kluse a vezmu jej pod hudební drobnohled.

I když by někteří kolegové v hudební branži rozdělili skladby na tři proudy, já zase musím subjektivně konstatovat proudy dva. Jsou to skladby laděné romanticky, někdy sentimentálně - na straně druhé to jsou skladby s rychlejšími doprovody a rytmickými úhozy do kytary, občas s texty vtipnějšími, pak i vážnějšími ale zároveň trochu rebelujícími. Album je z tohoto pohledu zase dobře vyvážené, jak tomu bylo minule. Při zrecenzování si většinou vezmu stranou skladby, které mně zaujmou a o nichž bych rád řekl pár slov.

Hned jak jsem pustil první stopu, přejel po mně zvláštní mráz s myšlenkou, že tohle album bude stát za to. Skladba Neklid stojí někde na pomezí těch rytmických a romantických, s textem sice vážným, ale podaným v protikladu dost všedně, což mě hodně zaujalo. Tematiku určité beznaděje se životem dokazuje výrazný refrén uvozený klasickým otřepaným protikladným prvkem „Zatímco ty...“, jakékoliv otřepanosti ale odzvoní hrana ve slovech refrénu: