Koncem listopadu minulého roku premiér ČR na adresu odpůrců protikorupční politiky doslova řekl: „Jsou to protikorupční partyzáni z konce dubna 1945, kdy bylo jasné, jak válka dopadne.“ Chtěl tím zřejmě vyjádřit, že se tito pozdní kritici chovají jako partyzáni, kteří začali bojovat proti německé okupaci v dubnu 1945. Osobně mám za to, že v nejmenším šlo o velmi nešťastné vyjádření. Také si myslím, že pan premiér zkrátka nedomyslel svá slova. Vždy se snažím uvažovat tu lepší variantu.

Na tento výrok reagovalo předsednictvo ČSBS (Český svaz bojovníků za svobodu) s tím, že jej odmítají jako hrubou urážku partyzánů a všech odbojářů, kteří se německým okupantům postavili na odpor se zbraní v ruce, aby pomohli osvobodit naší zem od okupantů. Díky jim mimo jiné může dnes být pan premiér premiérem. Tato reakce je plně oprávněná. Dala by se zcela právem logicky očekávat zcela normální omluva od pana premiéra s tím, že zkrátka se i pan premiér může dopustit faux pas a že to samozřejmě nemyslel špatně a že ve své nelehké práci, konané i pod tlakem času, nevyjádřil příliš šťastně a svůj výrok by uvedl na pravou míru. A jistě by byly uspokojení i protestující odbojáři a na vše by se vzápětí zapomnělo. Měl jsem za to, že k tomu došlo. V posledním čísle čtrnáctideníku Národní osvobození se v článku Partyzáni prokázali vlasti nenahraditelné služby, píše, že pan premiér na tento protest dosud nereagoval a tak představitelé ČSBS oslovili premiéra znovu a současně informovali i další představitele státu, prezidenta, předsedkyni poslanecké sněmovny parlamentu ČR předsedu senátu o tom, že dosud nedošlo ani k omluvě, ani k jakékoliv reakci.

Protifašistický odboj a partyzánský zvláště byl projevem vůle českého národa proti okupantům. Všem, kteří se takto zapojili v odbojové činnosti proti německým okupantům v letech 1938 – 1945, bychom měli být vděčni a jejich památku připomínat mladším generacím a vážit si jejich obětí, nikoliv je jakýmkoliv způsobem znevažovat, nebo dokonce zesměšňovat. O to více by měli jít příkladem státní představitelé a v tomto směru se také jasně vyjadřovat. Každému alespoň trochu logicky smýšlejícímu člověku musí být jasné, že odboj proti okupační vládě a partyzánská válka zvláště má svá pravidla a že například nelze nasazovat životy v nesmyslných akcích, nebo za situací, kdy je evidentní, že výsledkem je fyzická likvidace bez valného účinku. I v odboji a partyzánské válce je nutno rozlišovat, kdy je vhodné vystoupit z ilegality a bojovat v otevřeném boji, a kdy naopak nikoliv.

Zesměšňovat nebo znevažovat proto partyzánskou činnost tím, že se někteří partyzáni připojili k ozbrojenému výstupu proti okupantům až v posledních měsících války je dost hloupé a o to více nešťastné, pokud se tak vyjadřuje premiér země, který by naopak měl tradice boje za osvobození proti barbarským německým okupantům ctít a vážit si jich.