Velicí hráči na trhu se v posledním období zabývali především těžkou, zkoumání bylo odsunuto do pozadí. Spoléhali se především na svá stará naleziště a ty jsou nyní skoro vyčerpána. Menší společnosti, které se výzkumem přímo zabývají, tak mají v rukou cenná data.

Tito tzv. “zlatí junioři” se kromě výzkumu i okrajově zabývají i těžbou, která však nepokryje plně náklady. Proto hledají jiné cesty financování – především prodejem akcií.

Rizika Základním rizikem u takovéto investice je velikost firmy, kdy se nejedná o zavedené a stabilní subjekty s pevným základem. Například během světové finanční krize se “zlatým juniorům” natolik zvýšily náklady, že někteří byli donuceni svoji činnost razantně omezit nebo dokonce i zastavit.

Dalším rizikem je byrokracie, která může celé podnikání velice ztížit. “Zlatí junioři” se již v minulosti snažili zvýšit cenu svých akcií vypouštěním nepravdivých informací. To vedlo k zavedení další byrokratických procedur. Jednalo se například o zvýšení počtu nutných vrtů, což opět vede ke zvýšení nákladů.