Pokud nahlédneme do letošní „Zprávy Nezávislé odborné komise (ZNOK) pro posouzení energetických potřeb České republiky v dlouhodobém časovém horizontu“, tzv. Pačesovy komise, zjistíme, že Česká republika dnes potřebuje ročně asi 1900 PJ energie z primárních zdrojů, z toho nyní přes 800 PJ pochází z uhlí, asi 400 PJ z jádra, asi 350 PJ ze zemního plynu, asi 250 PJ z ropy a asi 100 PJ je z obnovitelných zdrojů, jimž dominuje biomasa. Emise z uhlí činí přibližně 85 mil. tun CO2, ze zemního plynu 20 mil. tun a z ropy 15 mil. tun. Celkový součet pak vede ke 120 mil. tun CO2 a známému číslu 12 tun CO2 ročně na hlavu občana ČR.
První, co většinu lidí v souvislosti se snižováním emisí CO2 napadne, je dostavět jadernou elektrárnu Temelín (JETE). To je ve shodě s programem rozvoje ČEZu a ČEZ je schopen tuto výstavbu zajistit. Současně je velmi pravděpodobné, že vlastní dostavba JETE nebude mít přímý dopad na cenu elektřiny. Dostavba by ovšem měla být vázána na odstavení nejméně účinných uhelných elektráren a emise CO2 by pak mohly klesnout o asi 25 mil. tun. Pokud se tedy záměr ČEZu, podporovaný většinou lidí i drtivou většinou politiků, podaří, budeme potřebovat najít způsob, jak snížit do roku 2020 emise CO2 ještě o dalších asi 15 mil. tun, abychom závazku dostáli.
Nejpřirozenějším způsobem snižování emisí CO2 jsou úspory energie. Zde vykazuje nejvyšší potenciál úspor vytápění budov. Dobře zateplená budova poskytuje vyšší komfort bydlení než běžná za podstatně nižších nákladů na vytápění (v případě pasivních domů jde o snížení blížící se 90 %). Bohužel povědomí o nízkoenergetickém stavitelství je stále velmi chabé, 90 % nově stavěných budov nedosahuje nízkoenergetického standardu a ani pro nově zateplované budovy (např. panelové domy) toto číslo není zatím lepší. Jednoznačně vinu nesou poskytovatelé dotací, kteří vztáhli podmínky přidělení dotace na příliš nízkou úroveň zateplení, a tak dnes máme mnoho budov „polozateplených“, u nichž není další zateplování rentabilní. Značný díl viny na tomto stavu nese i nevhodně standardizovaný postup energetického auditu i samotní energetičtí auditoři, kteří tyto projekty „odborně“ zaštítili. Bohužel, zatím nevznikl pilotní projekt pro celkovou rekonstrukci panelového domu, z něhož by mohly další projekty vycházet. Úroveň zateplení budov sice postupně roste, na druhé straně roste i počet budov a jejich vytápěná plocha, a tak se v konečném efektu celková spotřeba energie na vytápění budov nebude příliš snižovat. To stejné platí i o spotřebě elektřiny v budovách. Spotřebiče jsou sice úspornější, ale jejich počet stále roste, takže je v konečném efektu třeba počítat spíše s nárůstem spotřeby elektřiny. Je tedy třeba klást důraz na snižování energetické náročnosti provozu budov, aby alespoň nedocházelo k nárůstu celkové spotřeby energie. Podobná situace jako u budov zřejmě nastane i s energetickými nároky na dopravu. Jistěže auta budou stále úspornější, ale bude jich na silnicích přibývat. Stejně tak budou i letadla úspornější, ale bude přibývat letů. Opět bude zřejmě úspěchem, pokud celkové množství energie potřebné k zajištění dopravy do roku 2020 nevzroste. A stejný závěr asi budeme moci udělat i o průmyslu. Jestliže shrneme úvahy o úsporách do jediné věty, můžeme konstatovat, že úspory jsou nezbytné pro udržení současné úrovně celkové spotřeby energie a jakékoli její snížení bude úspěchem.
Máme-li uspořit 15 mil. tun emisí CO2, bude zřejmě nejschůdnější nahradit 150 PJ z uhlí biomasou. Ze ZNOK se dočteme, že k energetickým účelům lze využít asi 1 mil. ha orné půdy. Z této plochy můžeme ročně získat biomasu s čistým výnosem energie kolem 200 PJ. Je zde třeba podotknout, že pěstování energetických plodin se může záhy stát atraktivnější než pěstování potravinářských plodin, takže bude třeba pěstování energetických plodin spíše brzdit než dotovat. Primárně by vypěstovaná biomasa měla nahrazovat uhlí v místních zdrojích tepla se snahou minimalizovat dopravní vzdálenosti. Finančně vysoce rentabilní může být i nahrazování stále dražšího zemního plynu v místních zdrojích tepla. Kromě spalování v místních zdrojích tepla se dnes biomasa spoluspaluje s uhlím v teplárnách či elektrárnách. Pěstování energetických plodin ve větším měřítku však nutně musí předcházet solidní výzkum. Jistě existují značné možnosti ve šlechtění a dále je třeba zjistit, jak pěstování energetických plodin ovlivňuje kvalitu půd či vodní hospodářství a jaké jsou nejvhodnější podmínky pro pěstování jednotlivých druhů. Zde by měla být co nejdříve zahájena podpora výzkumu od grantových agentur nebo přímo od Ministerstva životního prostředí (financí by na to mohlo být dost z prodeje nadbytečných emisních povolenek, jimž se pan ministr tak bránil). Jde totiž o výzkum, který nepotřebuje závratné finanční prostředky, ale potřebuje spoustu času, a každý rok prodlení nás v budoucnu může velmi mrzet.
