Základem je, aby se rodiče, přirozeně hlavně matka, naučili poznat, kdy se jejich dítěti „chce“. Při bezplenkové komunikační metodě (BKM), jak se této praxi poněkud strojeně říká, záleží na komunikaci mezi rodiči a dítětem o vylučování, podobně jako jindy komunikují třeba o výživě.

V Rakousku žijící Barbora Berlingerová, poradkyně organizace Diaper Free Baby a propagátorka přirozeného rodičovství, odchovala téměř bez použití plen svoje tři děti. Jak říká, metoda spočívá ve včasném rozpoznání potřeb dítěte – matka ho pak přidrží nad jakoukoliv nádobou, aby mohlo vykonat potřebu. Dítě je podle Berlingerové schopné několik okamžiků se svou potřebou počkat.

„Kořeny metody bychom hledali v Asii, Africe a Jižní Americe, kde je dodnes praktikována. Západní kultura si ji přizpůsobila pro své potřeby. Základem úspěchu BKM je správné oblečení. Musíme mít možnost dítě rychle a pohotově vysvléknout, “ říká Barbora Berlingerová. „Jde například o čínské kalhoty, které mají otevřený rozkrok. Obyvatelé západního světa si je přizpůsobili tak, že rozkrok je překryt, ale když je miminko v poloze připravené k čůrání, rozevře se.“

Jak ale přijít na to, kdy se miminku „chce“? Podle Berlingerové jsou čtyři základní způsoby, které se dají vhodně kombinovat. Prvním z nich je pozorování. „Jedním z instinktů novorozence je potřeba být nošeno. Miminko na osobu, která ho nosí, vylučovat nechce, a tak začne různými způsoby dávat najevo, že „se mu chce“. Velice často se jedná o náhlou nespokojenost, přestože dítěti na první pohled nic nechybí. Pokud je dítě nošeno v šátku, což je vhodné, začne se snažit dostat ven. Navíc při tělesném kontaktu je matka schopna rozpoznat svalový tonus, tedy napětí svalu. Sval je uvolněný, když dítě „nepotřebuje“. Pokud má potřebu vylučovat, břišní i hýžďové svaly jsou napnuté a toto napětí je možné dotykem zaznamenat. Občas si navíc miminko vyvine různé druhy pláče, které charakterizují konkrétní potřeby, “ vysvětluje Barbora Berlingerová.