Mnozí lidé se dnes závazků bojí. Promarní celá léta života a váhají, jako by tím mohli vyřešit svůj problém. V skrytu duše se obávají, že se ocitnou v těžkostech, které nedokážou vyřešit. Nabízí se přece tolik možností – studium, cestování, budování kariéry – tak proč se k někomu vázat? A proto někteří lidé než by riskovali závazek, zůstávají raději sami a bez závazků.

V současné době končí nezdarem každé druhé manželství a to je možná hlavní důvod, proč se mladí lidé zdráhají vázat jeden na druhého. Přesto se však možnosti řešení nabízejí. Lidé, kteří se vyznají v manželských záležitostech, přišli v poslední době se dvěma zásadními návrhy. Prvním z nich je obnova zásnub. Druhým je pojem „manželství navždy“, ale jen pro skutečně odolné jedince. Zaujalo vás to? Čtěte dál.Řekněme si otevřeně – v partnerských vztazích (a nejen v nich) dnes především schází komunikace, „díky“ které dochází k neřešení problémů a mnozí partneři se raději rozcházejí již po první „bouřce“. A přitom stačí tak málo, prostě si to vyříkat a DOHODNOUT SE. Mnoho mladých lidí dnes spolu žije bez svatby a přitom bychom tomuto „stavu“ mohli přiřknout daleko větší význam a důstojnost, kdybychom obnovili institut „zasnoubení“. Dříve se zasnoubení považovalo za dosti závazný krok (z kterého se ale špatně couvalo). Podstatou dnešního zasnoubení je, že mladý pár oznámí svým rodinám a přátelům, že spolu budou žít, budou udržovat sexuální vztahy a budou si vzájemně věrní – a to vše tak dlouho, jak jim to oběma bude vyhovovat.

Uzavřou tedy dočasnou dohodu, kterou je možno ukončit. Je to však začátek! Dvojice může uspořádat oslavu nebo večírek, pokud si to přeje. Když nechce, nemusí uspořádat nic. Zasnoubení může být nenápadné nebo hlučné. Přátelé mohou přinášet dárky, dvojice prožívá šťastné období. Rodiče se mohou radovat i v situaci, ze které mohou mít smíšené pocity. Každopádně bude mladý pár ušetřen opakujících se otázek typu: Tak kdy už se konečně vezmete? Myslí to on/ona s tebou opravdu vážně? Pro mladý pár je to významná chvíle a rituál hodný zapamatování, je to něco víc než jen přestěhování několika kusů nábytku do společného bytu. Přátelé a příbuzní mají možnost popřát mladému páru hodně štěstí a vyjádřit svou podporu a povzbuzení i pro chvíle, kdy život nebude tak docela jednoduchý. Zasnoubení bude pro oba znamenat určitou jistotu ve vztahu. Pokud bude kterýkoli z partnerů později chtít vztah ukončit, může to udělat s fanfárami nebo bez nich.Jinak to bude, pokud pár nechce zůstat sám a bude plánovat děti, pak by mělo být manželství uzavřeno sňatkem. To by mělo být navždy, nebo přinejmenším alespoň do doby, než děti odrostou a odejdou z domu. Dětí se týká jiná dohoda, a ta by měla být trvalá. Problémem však zůstává vysoká rozvodovost, která mnohé od uzavírání manželství odrazuje. Svatební slib „dokud nás smrt nerozdělí“ už dnes vlastně nic neznamená. Nikdo sice nemá odvahu říct „dokud to jednoho z nás nepřestane bavit nebo dokud si nenajdeme někoho lepšího“, ale něco podobného stejně visí ve vzduchu. Hosté na dnešních svatbách si vždy v duchu říkají: „To jsem zvědavý, jak dlouho jim to vydrží.“

Možná se u nás najde instituce, která by nabízela předmanželské kurzy komunikace, jako je tomu v Austrálii. V těchto kurzech až pětina snoubenců zjistila, že se k sobě vlastně nehodí a své zasnoubení zrušili. Takový kurz je určitě dobrá investice....Pokud stále váháte a nejste si ve vztahu jistí, dělejte malé krůčky. Některé páry se dohodnou třeba na tři měsíce. Dokonce i tato krátká dohoda je motivuje k překonávání potíží, kdežto bez ní by bylo jednodušší vzdát to. Postupně páry zjišťují, že se bouře přeženou, konflikty se vyřeší a člověk může důvěřovat partnerovi i sobě.