Poslední dcera osvícené panovnice Marie Terezie se zapsala do evropských dějin jako marnotratná, nezodpovědná a pyšná královna Francie. Její život, plný náhlých zvratů, však brzy ukončil ďábelský vynález revoluce - gilotina.

Pokud mělo některé z Habsburských dětí nešťastný osud, byla jím rozhodně (mezi mnoha dalšími) Marie Antonie. Od mlada rozmazlovaná princezna byla v patnácti letech provdána za budoucího krále Francie. Užívala a mnohdy také zneužívala svého výsostného postavení k uspokojení všech svých potřeb. I přesto, že jí celá země nenáviděla, dokázala v den své popravy vstoupit na popraviště se vztyčenou hlavou a až do úplného konce neztratila důstojnost.

Začněme ale od začátku. Dne 2. listopadu roku 1755 se ve vídeňském Hofburgu kolem osmé hodiny večerní narodila malá, ale zdravá arcivévodkyně. Stejně jako jejím deseti doposud žijícím sourozencům se i malé Antonii dostalo náležité péče v podobě vlastní kojné. V pozdějším věku dostala vlastní učitele tance, přírodních věd, literatury, italštiny a francouzštiny, avšak z hodin si mnoho neodnesla. Její pozdější učitel si dokonce postěžoval, že ani v jedenácti letech nedokáže psát bez chyb a píše neuvěřitelně pomalu.

Už jako mladé děvče se stala figurkou matčiných politických machinací. Marie Terezie chtěla pro své dcery získat ženichy z Neapole a Francie. Původně měla jet do Neapole starší Josefa a do Francie Marie Karolina, jenže po smrti šestnáctileté Josefy se muselo pořadí posunout. Karolina se tedy vdala do Neapole a místo pro francouzskou královnu uvolnila své mladší sestře. Velká císařovna málo dbala na city svých dcer.